Finta, jak vyzrát na subdodavatele: Ztraťte stavební deník

Občas si vzpomenu na některého ze svých pradědečků. Dneska jsem si vzpomněl na pradědečka Kočára. Byl řemeslník a stavěl domy na Vinohradech. Ty činžáky, kde dnes stojí byt jako dvoupodlažní vila v Ostravě. Historie těchto domů je ale, tak jako tomu často bývá, smutná. Dědeček natrefil na stavitele filutu, šibala, řekl by přítel Paroubek. Tenhle šibal sbalil peníze od majitelů, řemeslníkům nezaplatil a zmizel. To byla doba. Pana stavitele později chytili a šel bručet. Proč o tom píšu zrovna dneska? Stěžoval si mi přítel - podnikatel ve stavebnictví. Prý jestli bych mu jako komunální politik nemohl nějak pomoci, když firma, která v minulosti dostala od města Ostravy zakázek za několik set miliónů, mu dodnes dluží milióny dva. Zkusil bych to, ale...

... jak na to? Firma se k zaplacení nemá. Zpozdila dodávku stavby, byla nucena zaplatit penále investorovi a teď se snaží zahojit na subdodavatelích. Stavební deník, z něhož vyplývá, že sama zpožďovala a znemožňovala svou nešikovnosti včasné dodávky od svých partnerů, se jako náhodou ztratil. Prostě není. Co na tom, že stavební deník je ve své podstatě úřední listinou, podobně jako penežní deník nebo účetní kniha... Případná pokuta za ztrátu deníku je mizivá v porovnání se ziskem z nezaplacených faktur subdodavatelům.

Sedávám v komisích při otevírání zakázek a několikrát jsem si všiml, že ona firma vyhrává často přes svou vyšší cenu neuveřitelně krátkou dodací lhůtou. tak krátkou, že ji není možné dodržet. Až dnes jsem zjistil, že o dodržení termínu dodání tady vůbec nejde. Vždycky se najde nějaký pitomec, na kterého se to hodí. Škoda, že to není jako za první republiky, dneska podobným šibalům pšenka kvete...

Marně si lámu hlavu, jak svému příteli pomoci. Co byste mi poradili vy?