Ludwigsburg

Městečko ležící asi 12 km na sever od Stuttgartu je známé především díky nádhernému baroknímu zámku, kterému se přezdívá švábský Versailles. 

Zámek Residenzschloss Ludwigsburg stojí na místě bývalého loveckého zámečku Erlachhof, který byl v roce 1697 zničen Francouzi během devítileté války.

Württemberský vévoda Eberhard Ludwig plánoval jeho rekonstrukci, ale když Württemberské vévodství vstoupilo do války o španělské dědictví, osobně se zúčastnil bojů. V té době navštívil francouzského krále Ludvíka XIV. a byl naprosto okouzlen palácem ve Versailles. Umínil si, že zámek v takovém stylu si nechá postavit.

Základní kámen položil osobně 17. května 1704 a nechal vybudovat největší barokní zámek v Německu, který dodnes patří mezi nejrozsáhlejší zámecké komplexy v Evropě. Jako jediný barokní palác přežil bez poškození obě světové války.

Na jeho stavbu si vybíral nejlepší odborníky. Hlavní stavitel Nette v létech 1708 a 1709 dvakrát navštívil Prahu, aby si zde vybral řemeslníky. Nejvíce se na stavbě podílel italský štukatér Donato Giuseppe Frisoni, který se v roce 1715 stal jejím hlavním architektem.

Byla mu svěřena i výstavba města, které si vévoda taktéž přál ve stylu Versailles.

Eberhard Ludwig měl zájem na tom, aby město rostlo a vzkvétalo, proto svým poddaným nezvyšoval daně, ale naopak lákal nové osadníky na volné pozemky, stavební materiál zdrama a osvobození od daní na 15 let.

Zaručoval jim také svobodu vyznání i výběru povolání. Ludwigsburg se za jeho vlády stal vévodskou rezidencí a byl mu udělen status města.

Od roku 1740, kdy byl postaven Nový palác ve Stuttgartu, württemberští vévodové střídali své rezidence – někteří dávali přednost Stuttgartskému paláci, jiní Ludwigsburgu. Když Napoleon povýšil Württembeské vévodství na království, stal se Ludwigsburg rezidencí královskou.

Eberhard Ludwig založil kolem paláce nádhernou barokní zahradu, kterou v roce 1750 upravil Karl Eugen a později znovu Friedrich II. V roce 1828 ji Vilhelm I. otevřel pro veřejnost, ale po té, co přesídlil do paláce ve Stuttgartu, zahrada pustla až zcela zarostla.

Až po více než 100 letech v roce 1953 město Ludwigsburg započalo s její revitalizací podle plánů z roku 1800 a v roce 1954 byla k 250. výročí zámku opět slavnostně otevřena pro veřejnost.

Zahrada obklopuje zámek ze tří stran a zabírá plochu 30 hektarů. Její jednotlivé části jsou upraveny v různém stylu. Je zde krásná japonská zahrada, voliéry s exotickými ptáky, bludiště, parky s altánky a starobylým kolotočem, všude spousta nádherných květin.

Nejkouzelnější však je pohádková zahrada Märchengarten, kde jsou výjevy z asi 30 pohádek Karkulkou a Sněhurkou počínaje, přes pohádky bratří Grimmů a Šípkovu Růženkou konče.

Dnes je v Ludwigsburgu několik muzeí. V divadelním muzeu jsou vystaveny divadení rekvizity z 18. a 19. století, v muzeu módy jsou k vidění oděvy od baroka až po 20 století. Muzeum keramiky představuje vývoj keramiky od středověku do dnešních dnů, včetně porcelánu z 18. a 19. století, který sem byl dovezen z Míšně a z Vídně.

Porcelánka, která byla založena v Ludwigsburgu v roce 1758, přes veškerou podporu württemberských panovníků zanikla v roce 1824.

V zámku je lapidárium, kde jsou uloženy originály soch, které kdysi zdobily palác a zahrady a barokní galerie, která je pobočkou Staatsgalerie ve Stuttgartu. Jsou zde i sály, kde se konají svatby a různé oslavy.

V Ludwigsburgu se každoročně koná Benátský festival, jehož tradici původně založil vévoda Karl Eugen, který takový festival viděl přímo v Benátkách. V jeho době býval na náměstí trh s benátským zbožím, který postupem doby upadl v zapomnění.

Festival, který byl v roce 1993 obnoven včetně trhu na náměstí, bude letos slavit 250. výročí od svého vzniku.

Ludwigsburg se může pochlubit i několika slavnými rodáky. Narodil se zde například protestantský teolog, filosof a spisovatel David Friedrich Strauss a žil tady i básník, spisovatel a dramaturg Friedrich Schiller, rodák z nedalekého Marbachu.