Dachau není jen koncentrák

Je to také malebné městečko nedaleko Mnichova s 1200 letou historií, krásným zámkem a památkově chráněným historickým centrem.

Původní raně středověký hrad, postavený kolem roku 1100 hrabaty z rodu Wittelsbachů, byl v roce 1398 zbourán.

V roce 1546 nechali William IV. Bavorský a jeho syn Albert na jeho místě postavit renesanční čtyřkřídlý palácový komplex, který se stal oblíbenou rezidencí bavorských králů a šlechty.

V létech 1715 – 1717 byl zámek přestavěn v barokním slohu a jeho park byl rekonstruován na zámecké zahrady.

Začátkem 19. století byla větší část zámku poničeného napoleonskými vojsky zbourána a zůstalo pouze jeho jihozápadní křídlo, kde je zachován renezanční taneční sál s nádherným dřevěným stropem.

Dnes je v části zámku příjemná restaurace s velkou terasou a úžasným výhledem na město a okolí. Ze zahrad je vidět i Mnichov a při pěkném počasí dokonce Alpy.

Rozsáhlá rašeliniště Dachauer Moos byla pro své zvláštní světelné podmínky vyhledávanou inspirací malířů, zejména impresionistů, jejichž některé obrazy jsou dodnes k vidění v místní Galerii umění.

Dnes je Dachau oblíbeným kulturním centrem, kde se konají různé zámecké koncerty, jednou ročně dokonce mezinárodní hudební festival, tradiční veletrh a různé festy.

Samozřejmě nelze pominout ani koncentrační tábor, který byl zřízen v roce 1933 jako vůbec první ( a nejdéle fungující) koncentrák v Německu a stal se vzorem pro zakládání všech dalších. Otevřel ho Heinrich Himmler 5 týdnů po tom, co se stal Hitler kancléřem. Původně byl určen pro politické vězně a nepřátele nacistického režimu německé národnosti a k výcviku vojáků SS, teprve později sem byli sváženi vězni, zejména židé ze všech okupovaných území.

Musím se přiznat, že já jsem koncentrační tábor nenavštívila. Nějak jsem neměla odvahu.

Vím, měl by ho navštívit každý, zejména ten, kdo dnes holokaust zpochybňuje, dnešní mladá generace by měla znát tuto historii, aby si uvědomila, v co se může zvrtnout nacionalismus. Aby se už takové hrůzy nikdy neopakovaly.