Blatná

Podbrdské městečko na řece Lomnici, obklopené rybníky, je opět známé především díky svému zámku, který vyniká svojí architekturou i polohou.

Už od 7. století jsou v místech dnešní Blatné doložena slovanská sídliště.
Někdy začátkem 13. století vznikla zemanská tvrz, kolem které postupně vyrostla osada, nazvaná  podle blat, která ji obklopovala.
První písemnou zmínku máme z roku 1235, kdy byl na listině Václava I. uveden jako svědek Všemír z Blatné.

Ve 14. století se stali pány na Blatné Bavorové ze Strakonic, kteří nechali tvrz přestavět na vodní hrad. 
Vzhledem k tomu, že vymřeli po meči, získali v 15. století panství dědictvím jejich příbuzní, páni z Rožmitálu.

První z nich, Jan z Rožmitálu, patřil původně k husitské šlechtě, proto Blatná nebyla husity vypleněna. 
Jeho dcera, Johana z Rožmitálu se stala druhou manželkou krále Jiřího z Poděbrad.
Syn, Jaroslav Lev z Rožmitálu, je známý především tím, že stál v čele mírového poselstva 4o českých pánů, kteří putovali po evropských královských dvorech, aby podpořili politiku Jiřího z Poděbrad. 

 Šlo o, na tehdejší dobu absolutně převratný plán, pro zajištění míru a spolupráce všech křesťanských zemí. Zjednodušeně řečeno taková předchůdkyně Evropské unie.
Jednání byla vesměs neúspěšná, především proto, že většina států byla pod silným vlivem kléru. Některé země by souhlasily s dvoustrannou dohodou, ale největší překážkou bylo, že do projektu nebyl přizván papež.

Lev z Rožmitálu nechal blata vysušit a založil rybník. Na vytvořeném ostrově nechal  dosavadní stavbu přebudovat na nový kamenný vodní hrad v raně gotickém stylu, kde uplatnil vlivy a zkušenosti ze západoevropských dvorů.

V nákladných úpravách pak pokračoval jeho syn Zdeněk Lev, který mimo jiné nechal postavit nádherný goticko renezanční palác. Práci zadal Benediktu Rejtovi, známému  staviteli, jehož dílem je mimo jiné Vladislavský sál na Pražském Hradě, nebo chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře.

Zdeněk Lev však žil rozmařilým způsobem života a zadlužené panství musel prodat. V  následujícím období se zde vystřídalo několik majitelů. 

Až v roce 1695 koupil panství maďarský šlechtický rod Serenyiů,  kteří na něm vydrželi celých 100 let a poté, když se ocitli bez dědice, prodali ho tyrolskému šlechtici Václavu Karlovi Hildprandtovi, který hrad přestavěl na zámek. 

Během třicetileté války byla Blatná několikrát krutě zpustošena vojsky českých stavů a
teprve za vlády Serenyiů a Hildprandtů se začala opět rozvíjet.

Do dnešní podoby byl zámek upraven až v polovině 19. století. 

Hildprandtům patřil až do roku 1952, kdy jim byl zkonfiskován.
Díky kontaktům s etiopským císařem Haille Selassie I. , bylo rodině povoleno vystěhování do Etiopie. Na období jejich emigrace upomíná zajímavá expozice.

V roce 1991 bylo panství vráceno vdově po Bedřichu Hildprandtovi a jejich dcerám, které se o zámek starají, rekonstruují a zpřístupňují jeho prostory návštěvníkům.

Dnes je Blatná jedním z nejzachovalejších a nejkrásnějších vodních zámků u nás. 
Interiéry jsou vybaveny nádherným historickým nábytkem, tapiseriemi, obrazy, zbraněmi a loveckými trofejemi.
Je zde také expozice připomínající pobyt J.E.Purkyně, který na zámku působil jako vychovatel. 
Krásný anglický park s rybníky a oborou s daňky, umocňuje celkový dojem z návštěvy.  

My jsme měli mimořádné štěstí, neboť nás provázela mladá, půvabná a zanícená vnučka majitelů, pyšná na svou rodovou příslušnost.

A ještě procházka městem