Jak na státní rozpočet

Schodek státního rozpočtu pro tento rok překročí hranici 5,5 % HDP, tedy v číslech to bude přes 160 miliard korun. Jak vysoké musí schodky být, aby nám došlo, že tak, jak se se státním rozpočtem hospodařilo dodnes to již dále nepůjde? Kdy konečně dojde odpovědným, že pouhou parametrickou úpravou typu zvýšení/snížení daně či kvazi-reformou nijak státní finance nenapraví? Krize veřejných (a státních) financí, která se na nás valí na celém světě je příležitostí ke změně. Je to ukázka toho, že současný rozhazovačný systém, kdy stát ručil-chránil-sloužil je neudržitelný. Co s tím?

Poměrně velkým problémem našeho systému je korupce. Téměř všechny strany, které letos kandidují ve volbách, se v celku ve velké míře na tento problém zaměřují. Všechny ty strany mají své více či méně originální recepty, avšak vesměs jde obvykle o recepty, které spojují dvě slova: restrikce a transparentnost.

Proti transparentnosti de facto nic nemám, to, co mi vadí je však slovo restrikce. Na místo něj bych mnohem radši viděl slovo zjednodušování. To totiž nejen že může vyřešit problém korupce, ale také snížit neefektivitu, s jakou se v sektorech, které jsou živi ze státního rozpočtu, s penězi zachází.

Jak si takové zjednodušení představuji?

Zajímalo by mne, jak moc je nutné, aby vláda České republiky vlastnila ČSA. Když už i Nový Zéland, u kterého bych jako u ostrovního státu pochopil státní leteckou společnost, byl schopen se státních novozélandských aerolinií zbavit v 80. letech, nevidím důvod, proč by Česká republika, jejíž vláda má k dispozici vládní letku a armáda jakési armádní letectvo, měla vlastnit ČSA. Nehledě na to, že ČSA je v rukou státu často jen další trafikou pro vyhaslé politiky. Podle toho to tam také ale vypadá: akcie jsou dnes de facto neprodejné. Minimálně Bratislava se svého podílu (asi 1 %, ale nejsem si jistý) snaží zbavit již pěknou řádku let. A stále ne a ne najít kupce.

Zajímalo by mne, jak moc je nutné, aby Česká republika vlastnila hotel Thermal v Karlových Varech. Opusťme nyní od toho, že ten hotel funguje jako „klasický státní hotel“. Přijde mi naprosto zbytečné vlastnit hotel, nehledě na to, že pokud Česká republika chce služeb hotelu využít, stejně si za ně musí zaplatit. Jde o naprosto zbytečný majetek. Proč ho neprodat?

Zajímalo by mne, kdo dal právo státu být dominantním zřizovatelem vzdělání. Zde si vypůjčím analogii z USA, kde cca do 50./60. let neexistovalo žádné „ministerstvo školství“ či státní školství jako takové. Přesto všichni měli vzdělání, všichni ho mohli dosáhnout. Nehledě na to, že od té doby, co se do vzdělání začal montovat stát, tak úroveň vzdělání v USA — hlavně v „problematických čtvrtích“ prudce klesá.

V šedesátých letech byl Harlem — čtvrť v New Yorku — zdevastován nepokoji. Mnoho mladých lidí, studentů a žáků, bylo vyloučeno ze škol. Skupiny zneklidněných rodičů a učitelů se rozhodly něco podniknout — použily soukromých financí a koupily prázdné obchody. založily školy známe jako „školy ve výkladních skříních“. Jedna z prvních a nejúspěšnějších byla škola Harlem Prep zaměřená na mládež, pro kterou normální vzdělání bylo neúčinné.

Tato škola byla špatně technicky vybavena, mnoho učitelů, kteří zde působili, nemělo „správný kus papíru“, který by říkal, že „jsou kvalifikováni pro výuku ve veřejných školách“. I přes tuto „nevýhodu“ to však těm učitelům nezabránilo v tom, aby odvedli dobrou práci. Mnoho studentů té školy bylo propadlíky a vyloučenými, avšak v Harlem Prep našli to vzdělání, jaké chtěli.

Harlem Prep byla velice (fenomenálně, jak píše M. Friedman ve Svobodě volby, na stranách 159 a 160) úspěšná. Mnoho jejich studentů šlo na „college“ (obdoba středních škol), včetně některých „lepších“, lukrativnějších.

Vše zatím vypadá dobře, že? Avšak to by nebyl správný příběh ze školství, kdyby to dopadlo dobře — po té, co skončila doba krize, se škola dostala do finančních potíží. Školní rada nabídla Ed Carpenterovi (ředitel školy a jeden ze zakladatelů) peníze za předpokladu, že se podrobí jejímu řízení. Po dlouhém boji za samostatnost se vzdal. Školu převzali byrokraté.

„Tušil jsem, že škola jako Harlem Prep určitě zahyne a nebude prosperovat v rukou strnulé byrokracie vzešlé ze školní rady… Museli jsme přihlížet, jak se to děje. Nevěřil jsem, že to dobře dopadne a měl jsem pravdu. Předtím, než jsme se dostali pod kontrolu školní rady, nebylo všechno dobré. Teď to není zcela špatné, ale je to horší, než dobré.“

Zajímalo by mne, proč stát zřizuje a financuje Vinařský fond, který dělá průzkumy trhu pro vinaře, marketingové akce a další. Pokud chtějí vinaři cosi podobného, ať si to zřídí, ať si to financují. Nikdo jim nebrání — proč by to měl dělat stát?

Zajímalo by mne, proč stát zřizuje a financuje Integram, který zastupuje autory audiovizuálních děl, vybírá autorské poplatky, pomáhá jim při různých právních záležitostech. Platí to samé, jak u Vinařského fondu — pokud nějakou takovouto organizaci umělci chtějí, nechť si ji založí, nechť si ji financují, nechť si autorské poplatky vysmlouvají. Proč bychom ji měli platit my všichni? Co je státu do audiovizuálních děl?

Zajímalo by mne, proč stát zřizuje a financuje Energetický a regulační úřad, bez kterého jsme se celkem dlouho obešli. To, co dnes dělá ERÚ by zcela hravě zvládl i trh. Není důvod pro další existenci tohoto dalšího odkladiště byrokratů.

Zajímalo by mne, proč stát zřizuje a financuje Divadelní ústav, bez kterého se obejdou jak divadla, tak daňoví poplatníci. Divadelní publikace může vydávat jakýkoliv soukromý vydavatel, pokud je o ně zájem. Pokud o ně zájem není, nač je vydávat?

Spousty a spousty dalších zbytečných institucí, které český stát zřizuje a financuje, by se dalo zrušit. Nejen, že by se ušetřilo velké množství peněz, zmenšila by se byrokracie, ale také by se uvolnilo prostředí pro více soukromých subjektů, což je vždy ku prospěchu.

Původní článek vyšel na Devian.cz