ČSTV, Sazka a morální hazard

Sazka hlásí úpadek. Jak je možné, že tato slepice, snášející po léta zlatá vejce, bankrotuje? Aleš Hušák vede firmu 16 let, a přesto stále není schopen říci, že minimálně část viny leží na jeho bedrech.

Žádná firma nekrachuje ze dne na den. Náznaky, přinejmenším interní, vždy přicházejí předem. Nemluvě o tom, že zisk a ztráta by měly být jasným signálem o tom, jak efektivně firma typu Sazky dokáže využívat omezené zdroje.

Selhal vlastník

Jestliže Sazka není schopna dostát svým závazkům, je jasné, že zdroji plýtvala. Výrok pana Hušáka, že krachem Sazky zmizí 20 tisíc pracovních míst, je absurdní. Místa nezmizí. Právě naopak, těmito pracovníky se dnes zjevně plýtvá.

Vezměme si příklad z Nového Zélandu. Když byla privatizována tamní neefektivní a takřka monopolní státní telekomunikační společnost, počet jejích zaměstnanců klesl z 27 tisíc na sedm tisíc. Počet zaměstnanců v celém odvětví však vzápětí stoupl na 30 tisíc. Uvolněné zaměstnance z velké části absorbovaly soukromé společnosti zajišťující telekomunikační služby. A novozélandské telekomunikace se staly druhými nejvyspělejšími na světě.

Pokud šla Sazka do úpadku pod tlakem věřitelů, kteří tento stav vyvolali, protože chtěli Sazku převzít, je jisté jedno: selhali současní akcionáři Sazky, zejména majoritní ČSTV. Proč? Sazka není schopna splácet své závazky. Jednání s věřiteli přitom ovšem probíhala přes rok a půl. Během této doby se hodnocení Sazky od ratingových agentur pohybovalo stabilně na nejnižším stupni D vyhrazeném firmám v úpadku.

Věřitelé uspějí

Přes všechny tyto jasné signály nebyli majitelé Sazky schopni jakékoli akce. Místo toho nechali ředitele Hušáka vyhazovat zaměstnance kvůli bílým ponožkám k obleku. Pokud je cílem věřitelů zmocnit se Sazky, podaří se jim to. Sazka je očividně firma s potenciálem. Zájem o převzetí Sazky však ještě zdůrazňuje neschopnost majitelů. Drží v ruce diamant, ale netuší, co s ním. Po sérii očividně špatných rozhodnutí nejsou schopni vyměnit vedení firmy.

Je naprosto logické, že se na jejich místo tlačí jiní. ČSTV svou vinu na současném stavu popírá. Je to však jen on se svým podílem přes 67 procent, kdo mohl a může vyměnit vedení Sazky. Zástupci svazu se nemohou vymlouvat na stát. Sazka je jejich společnost a stát jim nemá do podnikání co mluvit. Pokud se vedení Sazky naopak spoléhalo na privilegia od státu, ukazuje to na neschopnost efektivně hospodařit na volném trhu.

Státní záruka

Pokud však vedení nevěří, že by Sazka mohla uspět sama o sobě, proč se hrnulo do megalomanské stavby vysočanské arény? Šlo o špatné manažerské rozhodnutí a špatnou investici. Aleš Hušák za tuto chybu měl být odpovědný a měl být odvolán. Nebyl, odpovědnost tak převzal svaz. To, že vedení Sazky samo nevěří v úspěch arény, ukazuje jeho dřívější úporná snaha získat státní záruky na dluhopisy a úvěry, kterými byla stavba financována. Jelikož stát odmítl, tehdejší premiér Vladimír Špidla nebyl pozván na slavnostní otevření. Dnes si však můžeme říci: „Díky bohu!“ Jinak bychom dluhy Sazky platili všichni.

Záruka by bývala ničemu nepomohla. Neschopnost majitelů vymáhat odpovědnost po vedení společnosti vytvořila prostředí morálního hazardu. Hušákovo vedení mohlo investovat kamkoli s jistotou, že jej nikdo neodvolá. Státní záruky by tento morální hazard ještě přiživily.

Psáno pro E15