Zmatek ministra Kuby

Hospodářské noviny nedávno přinesly zajímavou informaci o projektu Zemědělské univerzity v Indonésii. Na základě dohody s indonéskou vládou tam univerzita společně s dalšími českými firmami vybudují zemědělské výzkumné centrum. Odborníci i podnikatelé považují Indonésii za velmi perspektivní destinaci pro český export a investice.

Sdílím stejný názor, nicméně ministr průmyslu a obchodu se rozhodl jít proti proudu. Jak jinak si vysvětlit, že zbrusu nová Proexportní strategie 2012-2020 zcela opomíjí Indonésii v seznamu asi 40 prioritních a zájmových zemí pro náš mezinárodní obchod. Přitom Indonésie se řadí mezi rychle rostoucí ekonomiky s velkým bohatstvím přírodních zdrojů a silnou potřebou investic do infrastruktury a průmyslu. Její trh s 230 miliony obyvatel také nepatří mezi příležitosti, které je možno zanedbat. Jedná se o čtvrtou nejlidnatější zemi světa.

Naopak je s podivem, že ministr Kuba zařadil mezi zájmové země pro český export kupříkladu Moldavsko. Jde o zemi s 3,5 mil. obyvatel a její trh je z hlediska současnosti i budoucnosti pro české vývozce marginální.

Moldavsko je jednou ze zemí, kam směřuje naše zahraniční pomoc v rámci projektů MZV a to je zcela pochopitelné. Země je zdevastovaná po dlouhém období komunismu a žije zde početná česká menšina v obci Goluboje, takže tato pomoc smysl jistě má.

Kladu si však otázku, zda by se přeci jen nenašlo ještě jedno místo pro Indonésii ve strategii  MPO či a jí místo poskytnout případně na úkor jiné, o něco méně atraktivnější země. Současná klasifikace z důvodu nastavení nástrojů státní podpory exportu mi po pravdě někdy nedává zcela smysl.