Zatočíme s živnostníky, rozoráme meze

Takže to tu máme znovu. Místo, aby zástupci našeho státu konečně začali přemýšlet nad tím, jak zefektivnit jeho chod, kde se plýtvá a nemuselo by se, jak z České republiky udělat zemi, v níž život nepřipomíná běh přes překážky, ale zemi, kde je vydané úsilí odměňované spravedlivým ziskem, místo toho opět sílí tlak na házení klacků pod nohy těm, kteří pracují a generují naše společné bohatství – aktuálně živnostníkům.

Fischerova vláda se s odboráři a zaměstnavateli shodla na možnosti snížit rozdíl ve zdanění mezi živnostníky a zaměstnanci. Což není nic jiného než zvýšení daňové zátěže pro lidi, kteří se živí drobným podnikáním. Ti jsou podle odborářů a zaměstnavatelů „nebezpeční“ tím, že platí na zdravotním a sociálním pojištění zhruba o třetinu méně, než kolik odvedou zaměstnanci spolu se svými zaměstnavateli. A tak odboráři navrhují tuto údajnou nespravedlnost odstranit. Odborářský boss Milan Štech ostatně hned veřejně vyhlásil, že „i vláda musí uznat, že ta rozdílná odvodová zátěž zakládá nerovné podmínky mezi živnostníky a zaměstnanci.“ Jestliže však zaměstnanec má v tom horším případě alespoň jistotu odstupného, živnostník nemá kromě sebe jistotu žádnou. Prostě za to, že se chtěl postarat sám o sebe a v mnoha případech ještě vzal zodpovědnost za další zaměstnance, tak jemu nic a nikdo nepomůže. Zřejmě si prostě zodpovědní vůbec neuvědomují, jak moc jsou živnostníci v každé ekonomice vzácným druhem, o který je třeba pečovat, ne likvidovat.

Bohužel jak je u nás levicovým zvykem, místo, aby se šetřilo a hledali si efektivnější cesty financování drahého státu, odboráři a zaměstnavatelé přišli s tím, kdo se dá ještě podojit, aniž by někdo z nich hnul prstem. A bohužel si vybrali skupinu, která se v naší zemi otáčí asi nejvíc. On je totiž rozdíl v tom, jestli jako zaměstnanec, nejlépe ve státním sektoru, nečinně vysedáváte v práci nad internetem, anebo jako živnostník musíte úzkostlivět hledat prostor na trhu, který by vám mohl přinést zakázky, u nichž navíc nikdy nemáte jistotu, zda je skutečně získáte a v mnoha případech zda Vám za ně druhá strana včas zaplatí. Ostatně, velmi správně vyjádřil svou naštvanost šéf Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda, když řekl, že ho návrh odborářů a zaměstnavatelů úplně zvedl ze židle. A také, že okamžitě šel za premiérem a požadoval, aby živnostníci byli u toho, až se bude jejich větší daňové zatížení chystat, protože oni na rozdíl od ostatních za své podnikání ručí svým majetkem, shánějí práci i v krizí zdevastované ekonomice, za což si tedy můžou dávat některé věci do nákladů.

ČSSD v těchto dnech prosazuje tak vysoké zdanění firem, které povede k tomu, že většina z nich práskne do bot a zmizí ne do daňových rájů, jak se píše, ale třeba do daňově normálního Nizozemska. Pakliže jsme si vytvořili eurozónu, používáme pojem euroobčan, tak taky budeme mít europlátce daní, tzn. kdekoliv se rozhodnu, tam budu platit své podnikatelské daně. A do toho teď přišli odboráři se zaměstnavateli, aby vláda vyšší daňovou zátěží „odměnila“ i živnostníky. Tedy ty, kteří vzali své živobytí do vlastních rukou, aniž by cokoli od kohokoli požadovali, nebo aby přenesli své podnikání jinam.

Více takových nápadů, zlikvidujte každého, kdo se v této krásné zemi ještě o něco snaží. Například být nezávislý na státní kase. Vzhledem k poslednímu vývoji by se chtělo říci, že už je to skoro jedno, protože, jak to tak vypadá, nikam jinam než na pracovní úřad naše cesty nepovedou. Ale živnostník má jednu vlastnost – hrdost a důvěru sám v sebe. Důvěru v to, co umí a za čím jde. Ale bohužel mu začíná chybět důvěra a hrdost na svoji zemi. A co už vůbec nemá, je důvěra a hrdost na svoji politickou garnituru a na stát, ve kterém se o něco snaží a kterým mu vůbec nepomáhá. A přesto ho živí!

Ale co mne děsí nejvíc je, že hodně slušných a chytrých lidí a bohužel především mladých lidí naši zemi opustí a najdou si jiný domov. Tohle opravdu levicové strany chtějí? K tomu nás chtějí donutit? A co Vy na to?