Řecký lid versus lidé v Řecku, to je to, oč tu běží.

Řecko údajně chystá referendum ohledně setrvání v eurozóně, takovouto zprávu vydala agentura Reuters s odkazem na místní zdroje. Je to dobrá nebo špatná zpráva? Je to především zpráva poplašná.

Taková zpráva by měla poplašit jak euroskeptiky, tak eurooptimisty, protože znamená dramatické narušení stavu. Takovéto myšlenky jsou zřejmě výrazem zahnání do kouta, kdy současná řecká vláda zřejmě ztratila odvahu se sama vypořádat se závazky vůči Evropské unii a eurozóně. Ale do Evropské unie a do eurozóny se přeci dobrovolně připojili a tím přijali výhody a závazky z toho plynoucí. O tom, zda se přidají, rozhodli občané Řecka v referendu. Nyní, když se ukazuje, že nejsou schopni a hlavně ochotni nést následky krize, kdy odmítají opatření k ozdravení veřejných financí a odmítají se zbavit svých, z našeho pohledu mnohdy nepochopitelných výhod, kdy jsou v ulicích a stávkováním dále devastují svoji ekonomiku, tak by měli v referendu rozhodnout, že to všechno bylo špatně, že to takto nechtějí a chtějí se vrátit zpět k drachmě a tedy v jejich očích zpět k době, kdy jim bylo lépe? Není to náhodou kocourkov?

Každý občan si dělá vlastní názor a měl by se z tohoto příkladu poučit. Bohužel není možné brát a nechtít dávat. Takto se členství v tak zásadním společenství jako je eurozóna a Evropská unie prostě nedá dělat.

Ale nechováme se i my někdy podobně? Vždyť i my jsme přistoupili na základě referenda do Evropské unie, pravda ne příliš významným kladným poměrem hlasujících, a často jsme nadšení a bereme jako samozřejmé, že dostáváme dotace z různých programů, ale pakliže se máme podílet na společné odpovědnosti vůči celku, tak ihned reagujeme, že se s tím musí prát ti druzí apod.. Ale takto se silné spolky nikdy nestanou silnými. Pouze soudržnost v dobrém o zlém je řešení. Je zcela správné rozvážně přistupovat a rozhodovat se, kde budeme a kde ne, s kým chceme být na jedné lodi a s kým ne. Ale když se rozhodneme, tak si musíme uvědomit, že loď již vyjela z přístavu a jede po moři a my jsme jeden člen posádky a na všech záleží, jak si plní své úkoly. A ze zkušenosti víme, že neschopná a nesoudružná posádka mnohdy zavinila potopení lodi. Ale nemyslete si, že hájím cestu Titaniku, to je lodˇse potápí a na palubě se tančí. Vůbec ne, jen mám rád, když se mohu svobodně rozhodnou a když jsem se rozhodl, tak plním slovo. A věřím, že takto to dělá většina z nás a ne, že když se mi hodí něco jiného, tak prostě potopím kámoše a najdu si jiné!

Lidé v Řecku se musí rozhodnout svobodně a v souladu s jejich přáním, ale neměli by se rozhodovat chvilku tak a chvilku tak. Tím pak způsobí problémy dalším lidem. A tito další lidé, jim pak nepomohou, když se zase na ně obrátí s nějakou další žádostí o pomoc.