Prachy jsou krásná věc, ale štěstí si za ně nekoupíš

Balkanizace, mafiánské praktiky, „obálková“ demokracie a privatizace státní moci. Tak se dají označit nové praktiky, které do české politiky zavedl odstupující Vít Bárta. Už před parlamentními volbami panovalo podezření, že lídr Věcí veřejných Radek John je jen nastrčenou mediální tváří a že skutečným lídrem je někdo úplně jiný. Vít Bárta svou pravou identitu projevil hned po překvapivě úspěšných volbách. Spojení s firmou ABL i podnikatelský záměr o ovládnutí státní sféry byly zřejmé ještě před nástupem vlády Petra Nečase a představitelé TOP09 na hrozící nebezpečí upozorňovali.

Nechali jsme se ukonejšit sliby, že veškeré vazby na bezpečnostní agenturu budou přerušeny a ABL nezíská žádnou státní zakázku. Informace, které pronikly na veřejnost v posledních dnech, však svědčí o mnohem větším nebezpečí pro demokracii v této zemi, stejně jako pro Česko republikou jako takovou. Když pomineme Bártovu neobratnost, že si své megalomanské plány nechal vytisknout na papír a rozeslat svým podřízeným, musíme se pozastavit i nad systémem vnitrostranické diskuze Věcí veřejných. Navenek je vše údajně otevřené a o všech klíčových otázkách rozhodují členové VV v internetových referendech, ve skutečnosti o všem rozhoduje jediný muž, který své oponenty umlčuje naditými obálkami s bankovkami.

Proto je nutné, aby se praktiky Víta Bárty v české politice nezahnízdily, čehož se dá dosáhnout pouze odchodem Víta Bárty a jeho družiny z vrcholné české politiky. Boj o moc a o udržení moci je sice legitimním politickým cílem i v parlamentní demokracii, ale privatizace státního sektoru jedinou firmou, resp. jediným mužem je přímým atakem na základy demokracie i jakéhokoliv jiného fungujícího politického systému. Vít Bárta je bohatý člověk a já mu to přeji, ale jeho přesvědčení, že koupit se dá úplně všechno, musí v tomto případě narazit.

Nyní sleduje pravděpodobně celý národ s napětím příběh odposlechů Kristýny Kočí a média naprosto nekompromisně pokračují v rozvíjení „celého“ příběhu. Ale pro mne to je jen mlha nad blaty. To nejpodstatnější, totiž dnes již přímá a otevřená privatizace veřejné moci, to je ten příběh, který máme rozplétat a u něhož bychom měli setrvat.  Měli bychom sledovat hlavní linii příběhu a hlavní aktéry a nenechat se strhnout dramatičností vedlejších rolí.

Nelíbí se mi, že všemocná média nám vykládají, co si o tom všem máme myslet a jak moc se toho máme bát či jak máme být zděšení. Ale vlastně čeho všeho? Jsem vždy a za každých okolností pro racionální řešení. Ne, že by emoce nebyly na místě, ale všeho s mírou. Abychom však mohli dojít k racionálnímu řešení, nesmíme zapomínat, co vlastně řešíme.  A my řešíme jasný pokus o privatizaci veřejné moci soukromým subjektem!

Máme v národní povaze zvyk jít ode zdi ke zdi. Za vlády Komunistické strany Československa se nám podařilo vše zestátnit a zcela vyhladit soukromé podnikání. Nyní hrozí privatizace úplně všeho i základních atributů státnosti. Soukromé vlastnictví považuji za základní právo všech občanů, ale v České republice s.r.o. žít nechci a nebudu. Doufám, že nejsem sám