Stánek Páně na neznámém místě, jako posvátné místo smíření a naděje uprostřed každodenní existenční nejistoty a vzdoru... ovšem místo, záhy se měnící v prostředí neklidu přírodního běsnění.

A Bůh?

Jako absolutní neměnné Dobro nepřihlíží na zájem jednotlivce, ale jedná vždy v zájmu celku, který udržuje. V nitru osamělé dívky procházející vnitřní katarzí, se spojují víra, myšlenky, emoce... její úmysly byly stejně jako myšlenky, čisté a dobré.

Proto i smrt je v takovém okamžiku dobrá, jelikož život je spravedlivý.