I to se stalo v oněch pohnutých výročích s osmičkou na konci. Dvakrát polská armáda vstoupila do naší země v roli okupanta. Jeden z jejich občanů to považoval jako hanbu národa a věc vlastní cti.
29 září 1938 v Mnichově podepsán hanebný diktát velmocí
1 října 1938 Československo ustoupilo polskému ultimatu
Odstoupilo Polsku části Těšínska Oravy Šariše Spiše a Kysuce
21 srpna 1968 Polsko vysílá 30 000 vojáků v rámci Varšavské smlouvy
7 září 1968 opilý polský voják Dorna zastřelí v Jičíně několik Čechů
DEN PO TÉ 8 září 1968
Na varšavském Stadionu Desetiletí
se dožínková slavnost světí
Polská mládež tančí v kroji
Vůdce polských komunistů
Wladislav Gomulka
málem své dojetí neustojí
On nevyšší hodnostář mezi všemi
na výsost spokojen jako každý v této zemi
Náhle jakoby se nebe otevřelo?
Nikdo neví co se vlastně dělo
Jen trochu dál než pár kroků
on i dav strne v šoku
Občan Riszard Siwiec
polil se ředidlem a hoří Bože on hoří
Proti naší okupaci Za příkoří
Nesmrtelný je jeho křik
Aby zachránil čest Polska
Za okupantská vojska
U jeho činu nebude nikdy otazník
Do sanitky ho tajní odklidili
Před světem ho utajili
Na Stadionu Desetiletí
dál lid s Gomulkou slavnost světí
Za čtyři dny Riszard umírá
Štafetu hořících pochodní jako první otvírá
Za pár měsíců Jan Palach štafetu přebírá
