Po velkém pátku bílá sobota

Opustit důstojně tento svět lidská práva neumožňují. Dokonce ani ve stáří a při nevyléčitelné nemoci. Jak pokrytecká je společnost, která takhle striktně rozhoduje. A při tom toleruje genocidu, války a hladomor svou nečinností.

Pověstná balkonová scéna
Mužný Romeo a Julie rozněžněná
Všichni kolem se strachovali o ně
ten vlahý večer ve Veroně
Zbylo jen torzo ze Shakespearovy vize
když oba milenci svatby nedožili se?
Všude na světě lidské páry žijí
Pohoda štěstí se zvrtne v lidskou tragedii

Ve městě Bath na jihu Anglie
Peter 80 a Penelope 70 žije
Jeden bez druhého se nikdy nikam nehne
Dokud jeden z nich neulehne
Nemoc si mezi lidmi nevybírá
úzkostí se jim až hrdlo svírá
Lékaři oběma diagnostikovali rakovinu
Je to Osud? Ne nikde nelze hledat vinu

V tu chvíli se oba bolestně rozhodují
Žít či nežít? S osudem se smíří Neprotestují
Svým nejbližším při loučení sdělí jednu větu:
Všem vám děkujem Stěhujem se do Dorsetu

Kolem kliniky Digitas v Curychu lidé se váhavě plouží
Klienti tu předčasně své životy skončit touží
Drží se za ruce v očích zvláštní něhu
Na chvíli usnou a vystoupí na Onom břehu
Převozník Charon jim pokyne Jeho loď pro další pluje
S tou zemí je už ani jejich tělo nesvazuje

Dva kříže na hřbitově v Dorsetu přibyly
Peter a Penelope se vrátili