Neudám ho. Je to můj syn

V kolika rodinách je soužití rodičů a dětí nelítostný horor. Hluboko skrytý lhostejnému okolí. A nemohoucí společnosti.

V tmavé komůrce nad garáží
ho stesk do vozíku sráží
Kolik už je to let
co viděl svou ženu naposled?
Za jakou ještě dlouhou dobu
smí položit kytičku k jejímu hrobu?

Tenkrát slíbili mu mladí
jak budou s ním žít rádi
Obsadíme ten tvůj byt
budeme všichni spolu žít!
V těch chvílích opravdu šťasten byl
jak dopadne to netušil!

Léta běžela rok za rokem
Malá komůrka skoro bez oken
Na nohy už těžko postaví se
Jak bude tu dlouho? Neví se
Na nic se ho už netáží
Tuší jak moc už překáží
Kolikrát odseknou mu ve zlosti
Dělá jim jenom starosti!

Přišla nemoc Volali doktora
Zděsil se jak tatínek živoří
Probůh postavte se tomu příkoří
Už nemám sílu na takový čin!
Neudám ho Je to můj syn!

Kolik je to let
co viděl svou ženu naposled?
Kdo vůbec? A za jakou dobu
položí kytičku k jejich hrobu?