Jubileum

Fakt to letí Mládí v Brně Roman Martin Už ne děti Po zlaté svatbě milá žena Květa Už jen vzkazku Pár fajnych staveb po Ostravsku Poruba známá Rostla mi pod rukama Že by do krásy? Tu vzít nedá si...

Pomalu stárnem milý hochu
Rok po roku Tak trochu!
Co chvíli měníme brýle
Co rok to jedna dioptrie?
Čí že je to vina
že člověk všechno zapomíná
Jména? Čísla telefonní
Ano! Lepší to bylo loni
A ještě lepší předpředloni!
Že ruka se chvěje ví se
Nejhůř je to při tenise
Žádné bomby při forhendu
Malý šťoušek při bekhendu
A při voleji?
Oči se vykulejí!
Vadí? Ne nevadí to!
Žijem! Nic nám není líto!

Pomalu stárnem milý hochu
Zbylo nám ode všeho trochu
Bolí celé tělo? Klouby? Svaly?
Právě jsme si je namasírovali!
Nedbáme dál hráme
Ne! My se nevzdáváme
I tu zubatou s kosou
vyprovodíme nohou bosou
To přece ví se
Až čas náš naplní se
Že tyto obstarožní verše
i k osmdesátce hodí se...