Bém okrádá zahraniční turisty!

(foto: www.google.com)

Vážení přátelé, představte si situaci, kdy jdete s kolegy z práce na polední „meníčko“. Lehce představitelné, určitě jste už někdy na obědě v restauraci byli. Jídelní lístek hlásá 89 korun, vynikající, dobrá cena, člověk si pošmákne na polévce a hlavním jídle, i malé pivko dostane, zkrátka pohoda. Ovšem jen do chvíle, než dojde na placení.

„Tak vy to máte za tři sta.“

„Cože? Tři sta? Já?“ Jen koukáte, jak se váš kolega nestačí divit.

„No ano, tři sta, tady máte účet, polívčička za sto, řízeček sto padesát, pivínko za padesát“ odpoví vašemu kolegovi s úsměvem číšník. Ten chvíli cosi blábolí a ohání se jídelním lístkem, nakonec však zaplatí.

„No, a pro vás je to za sto devadesát“ otočí se s milým úsměvem k vaší spolusedící.

„Sto devadesát?“ nestačí se divit kolegyně ze sousední kanceláře, už tak dost zkoprnělá předchozím výstupem.           

„Sto devadesát, polívčička za padesát, řízeček za stovku a pivko za rovných čtyřicet. Tady to máte rozepsané na účtu, přesně jak říkám.“

„Moment, platím to samé menu jako kolega, je to tak, že?“

„Samozřejmě, a dělá to rovných sto devadesát.“

„Počkat, jak to, že on platil tři sta a já sto devadesát?“

„Žádných tři sta. Máte platit sto devadesát, přesně podle účtu, ani o korunu víc“ vysvětluje trpělivě číšník vaší kolegyni. Nakonec za nevěřícného kroucení hlavou také zaplatí.

„A vy budete také platit, že?“ obrátí se konečně k vám. „Bude to 89 korun.“

„Osmdesát…..éééé…..devět???“

„Pochopitelně, dával jste si přece polední menu číslo tři, že ano? Polévka, řízek a pivo“ podá vám účet a zároveň ukáže jídelní lístek, kde to stojí černé na bílém. Zaplatíte a ani nevíte, jak jste se všichni tři dostali na ulici, kde nyní zcela tumpachoví stojíte a nemůžete uvěřit tomu, co se vám před chvílí stalo.

Připadá vám výše napsané absurdní? Ano? Vážně? Že by se něco takového stát nemohlo? Že by takovou restauraci museli dávno zavřít? Že by restauraci ihned navštívili investigativní novináři se skrytou kamerou, ČOIka, že by se ihned rozkřiklo, že v této restauraci se krade? Opravdu si to myslíte? Že taková restaurace zkrátka nemůže, nemůže a ještě jednou NEMŮŽE existovat?

No, tak se laskavě zkuste jako cizinec projet po Praze taxíkem.

Jak je, sakra (přičemž slovo sakra používám, s ohledem na útlocitnější čtenáře, místo slova KURVADOPRDELE!,), jak je, sakra, možné, že pražští taxikáři stále v obrovské míře okrádají (nejen) zahraniční turisty? He?

Jsou dvě možnosti - buď o tom, jak taxikáři kradou, nikdo na odpovědných místech neví, přičemž už to samo o sobě by mělo být pádným důvodem k odvolání kompetentních úředníků, nebo se o tom naopak ví, a přesto se nic neděje, protože „to zkrátka nejde“, „chybí legislativa“ atdk. (a takové další kecy).

Upřímně - nevím, která z těchto eventualit je horší.

Spočítal někdo, na kolik přijde Českou republiku pověst národa zlodějů? Kolik desítek tisíc zahraničních turistů se k nám už nevrátí a kolika svým známým řeknou, jak zde byli okradeni? Copak je Praha hlavním městem Zimbabwe či Albánie, že musí být v každém bedekru či výtisku Lonely Planet uvedena poznámka, že si máte dávat na každé kroku pozor na šrajtofli, jinak že vás oberou do mrtě?

Vážený pane primátore, může si lepit knír do aleluja a nechávat se vozit taxíky inkognito sem a tam, ale pokud jediným výsledkem bude, že redakční rozpočet Mladé fronty povážlivě pohubne a vám zbude jen hrst paragonů s uvedenou cenou srovnatelnou s cenou hodinového letu ve Tkáčově soukromém supertryskáči, je to výsledek na odstoupení.

Prahu řídíte vy a je cosi shnilého na taxislužbě pražské!