Článek na blogu Evy Hrindové o tom, že muži se znovu musí naučit lovit ženy, mě trochu pobouřil. Autorka má možná smůlu. Nevím, jestli já mám to štěstí, ale lidé kolem mě navazují vztahy normálně a bez problémů.
Podepsal bych to, že když lovení zůstane na ženě, je to ubohé. I to, že řada chlapů je nešikovných a chová se buransky. Ti by si asi měli přečíst web akosbalit.sk. Ale nedá se paušalizovat. Tezi, že by mužům ve věku 40+ porno vymylo mozek, odmítám. Možná žiju v jiném světě, ale v mém prostředí (mezi přáteli, v práci) muži zdravě flirtují, seznamují se, zvou ženy na oběd… Také patřím do kategorie 40+, partnerku nehledám, nicméně občasný flirt nebo nezávazné navázání kontaktu považuju za zdravé. Člověk je přece tvor společenský: komunikuje, obléká se, a to do velké míry kvůli ostatním.
Kdybych měl seznamovací strategii zobecnit, tak nejlépe se navazuje kontakt v MHD, v restauracích, na společenských akcích, kursech apod. Pracovní prostředí záměrně vynechávám. Někdy je možné ženu upoutat (třeba pohledem), ale doporučuji rovnou oslovit. Dobré je začít na obecnější téma. Pokud nevypadáme naprosto zběsile, procento odmítnutí v této fázi je poměrně malé. Podle reakce rozvíjíme hovor dál. Důležité je naslouchat, netlačit na pilu, o sobě mluvit spíš střídmě. Všechno ostatní postupně vyplyne. Cílem navazovacího rozhovoru by mělo být odnést si kontakt nebo se domluvit na příštím setkání. Další vývoj se rozpadá na několik subvariant. Objekt našeho zájmu může být zadaný a setkání odmítne (nebo taky ne). V ideálním případě není zadaný nebo to není zřejmé a další schůzku neodmítne. Dál už si každý musí počínat, jak umí.
Abych jen neteoretizoval, tak pár konkrétních příkladů. Na jaře jsem se zúčastnil jedné degustace vín. U vinařských stánků bylo narváno, hovořilo se – jak jinak než o víně. Dal jsem se do řeči s větší skupinou lidí asi mého věku, kteří měli také pro víno slabost. V průběhu večera vyplynulo, že ve skupině jsou kromě párů a blízkých přátel také dvě na první pohled nezadané ženy. Odnesl jsem si kontakt na jednu z nich a přestože se z různých důvodů vztah nerozvinul dál, zjistili jsme, že máme mnoho společného a stali se z nás přátelé. Druhý příklad. Do práce chodím kolem jedné firmy, jejíž zaměstnanci pravidelně pokuřují před budovou. Často tam postává i sympatická mladá žena. Vidívám ji tam už víc než rok a tak jsem na ní jednou přátelsky mrknul. Druhý den jsem ji oslovil s tím, že už se takhle dlouho míjíme. Rozhovor se rozjel tak, jako bychom se znali už dlouho...
Mohl bych pokračovat i příklady svých kolegů a přátel, ale chtěl jsem jen říct, že seznamování v naší zemi – nebo aspoň v mém prostředí – probíhá normálně. Někdy mě až překvapuje, jak jednoduché je seznámit se. Hlavní je se nebát, být vstřícný. Nemusí to dopadnout pokaždé, ale to musíme umět unést. Takže pánové a dámy, pokud bude můj text povzbuzením pro nesmělé muže a nadějí pro neúspěšné ženy, budu rád.
