Sbírka posedlé německo-holandské sběratelky Helene Kroller Muller se otevřela veřejnosti před 75 lety. Od té doby tvoří základ holandské sbírky moderního umění.
Helene Kroller Muller (1869-1939) se narodila v Německu jako dcera bohatého majitele železáren Willhelma Mullera. V roce 1879 firma otevřela filiálku v Amsterdamu. V jejím čele stanul William Kroller. Jeho mladší bratr Anton se seznámil s dcerou Mullerových Helene a brzy se vzali. Tak vznikl rodinný trust Kroller Muller. Zatímco Anton se jako úspěšný obchodník postupně dostal do čela expandující firmy, Helene měla širší zájmy. S dětmi jezdila do přírody, milovala koně a zajímala se o umění. A to tak intenzivně, že kolem roku 1905 začala sbírat obrazy. Pojala totiž myšlenku „vytvořit kolem sebe muzeum, které se jednou otevře veřejnosti.“
V té době Evropu ovládaly moderní umělecké směry a Helene se rozhodla svou sbírkou demonstrovat vývoj umění od realismu k abstrakci, kterou sama nazývala „idealismem.“ Nejvýraznějším ztělesněním tohoto přechodu se stal Vincent van Gogh (1850-1890), do kterého se Helene zamilovala. Vedle zaujetí pro jeho expresívní tvary jistě fascinoval i jeho tragický příběh. První čtyři obrazy koupila v roce 1908. Van Gogh (čti fan choch) byl v té době 18 let po smrti a jeho obrazy už se prodávaly za nemalé částky. Anton Kroller měl ale pro vášeň své ženy pochopení a peníze mu nechyběly. Za zhruba 20 let tak manželé nashromáždili 90 van Goghových olejů a 180 kreseb, což je víc, než má van Goghovo muzeum v Amsterdamu.
Vedle van Gogha nakupovali všechny významné impresionisty a modernisty: Moneta, Pissarra, Serauta, Cézanna, Légera, Braqua, Schwitterse, Lipchitze a další. Největší zastoupení mezi nimi mají Pablo Picasso, který svým dílem nejlépe dokumentuje přechod k modernismu, a Piet Mondriaan (1872-1944). Tento holandský malíř ve svém díle dospěl k čisté abstrakci, ale zůstal dlouhou dobu nepochopen, podobně jako František Kupka.
Ve 30. letech zachvátila svět hospodářská krize. Postihla i Kroller Mullerovy podniky. Helene, které se do té doby nepodařilo sbírku vystavit, věnovala v polovině 30. let nasbírané umělecké předměty státu. Ponechala si pouze 75 obrazů, zbylých 11 500 dostal stát. Spolu se sbírkou věnovali Kroller Mullerovi státu také 5 500 ha panenské přírody ve středním Holandsku. Zde měli jedno ze svých sídel a zde – uprostřed borovicových lesů a dun – také zamýšleli vybudovat galerii. Ta vznikla až v roce 1938 a Helene Kroller Muller se stala její první ředitelkou. O rok později zemřela. Nejde o klasickou galerijní budovu, ale o členitý systém prosklených nízkých staveb, zahalených korunami stromů, tak, jak si to mecenáška přála. Je to zvláštní pocit – koukat z výstavního sálu přímo do zeleně. Centrální prostor uprostřed bludiště patří van Goghovi.
Park Hogo Veluwe je dnes přírodní rezervací, kam jezdí Holanďané trávit volný čas. Projížďka autem začíná v městečku Otterlo a trochu připomíná safari. Většina lidí v parku jezdí na kolech, která jsou tu k mání zdarma. V těsném okolí muzea vznikla v 70. letech venkovní expozice, v níž jsou nainstalovány sochy a objekty moderních sochařů včetně Henryho Moorea a Jeana Debuffeta. Nic není zakázáno, všech objektů se lze dotýkat, všude chodit. Vstupné do muzea – 17 EURO – není žádná láce, ale vidět van Gogha, obklopeného přírodou, je zážitek.
