O koncentrácích bylo natočeno hodně filmů, často hodně dojemných, zjednodušujících nebo politicky zabarvených. Z řady vybočil až Schindlerův seznam. Colette se mu směle řadí po bok. Patos a drsnost jsou v něm dobře vyvážené.
Colette, natočený podle předlohy Arnošta Lustiga, je příběh o křehké nenaplněné lásce v Osvětimi-Březince, o vůli přežít. Přestože na všechny česká smrt, láska i jiné drobné požitky tu mohou existovat díky korupci a drobným podvodům. Kšeftování s majetkem přijíždějících židů, se zlatem a diamanty, s propustkami. Německý systém byl dokonalý, ale ne zas tak docela. Lidé si vždycky si poradí. Ti, kteří to nevzdali, mohli i přežít. Mezi takové patří oba hlavní hrdinové. Patřil mezi ně i Arnošt Lustig. Praktik, který měl pozorovací talent. A dovedl vyprávět. Jím popisované situace jsou naprosto věrohodné, divák se nad ničím nepozastaví.
Postavu Viliho Felda (objevuje se i v Lustigově románu Můj známý Vili Feld) hraje Jiří Mádl. Jinak ho nemusím, ale role vězně, přezdívaného Malý pívo, mu sedla. Kamarádí se s kápem, což má své výhody i nevýhody. Nakonec přežije. Colette se však ztrácí. Jejich osudy se symbolicky střetávají až v závěru.
Nečekám, že film Colette bude kasovním trhákem. Dnes se chodí spíš na veselohry nebo robocopy, zpravidla v hollywoodské produkci. Mezi momentálně hranými českými filmy (Revival, Líbánky) však vyčnívá. Mohu ho s klidným svědomím doporučit. Člověk si znovu uvědomí, že koncentráky byly peklem. U příležitosti premiéry vyšla novela Colette i knižně. Na trh ji uvedla Eva Lustigová, Arnoštova dcera a energická strážkyně jeho odkazu.
