Když se mnou něco pohne, musím to dát na papír. Je to dokumentární film Amy o stejnojmenné zpěvačce, která umřela právě před 4 lety. Je to vlastně smrt v přímém přenosu, protože tu cestu do hrobu Amy sama komentuje.
Všichni to pamatujeme. V létě 2011 prolétla světem zpráva a smrti Amy Winehouse. Psalo se o předávkování drogami a jiných neřestech, kterými trpěla, takže ji nikdo zrovna nelitoval. Zvlášť v zemi, jako je Česko, od Albionu a jeho scény dost vzdáleného. Ale podíváte se na film a budete trpět jako ona
a porozumíte tomu, co se stalo. Může za to režisér filmu Asif Kapadia, Londýňan jako Amy, o něco starší než Amy, režisér úspěšného snímku Senna. Prý chtěl zdokumentovat, jak je možné, že se tak nešťastný příběh odvíjel přímo před našimi zraky. Snímek je postaven na písních Amy Winehouse a na videích, natočených jejími blízkými. A samozřejmě taky na jejich výpovědích.
Dozvíte se, že Amy Winehouse pocházela z chudé židovské rodiny ze severního Londýna, že ji vychovávala/nevychovávala matka, protože otec rodinu opustil, že Amy v šestnácti po prvním velkém honoráři utekla od rodiny a žila ve své oblíbené čtvrti Camden Town, že to byla trochu oplácaná holka s velkými předními zuby, že už jako náctiletá držela dietu, po větších jídlech chodila zvracet na záchod a do konce života trpěla bulimií, že se styděla za uhříky na tváři a skrývala je pod make-upem, že byla ulítlá na klasickém jazzu, který pro ni ztělesňovali Sarah Vaughan a Tony Bennett, že mluvila silným londýnským přízvukem a že s klukama byla docela v pohodě. Než ji asi ve dvaceti, když už začala být hvězdou, potkal Blake Fielder – lúzr, hospodskej parťák a hlavně hulič. Do té doby Amy popíjela alkohol a kouřila trávu, ale Blake ji naučil hulit crack a šňupat heroin. A tak se v době své největší hudební kariéry (dvě úspěšná alba, z nichž Back to Black se stalo nejprodávanější britskou deskou 21. století, pět cen Grammy atd.) potácela mezi slávou, zdravotními lapsy, protidrogovým léčením, rozchody s Blakem a obrovskou pozorností na jevišti i v soukromí.
Krásnej příběh o tom, jak to nezvládla. Varování bylo dost. Od muzikantů, hudebního vydavatelství i nejlepších kamarádek. V roce 2007 poprvé zkolabovala. Přátelé se od ní začali odvracet. V roce 2008, když byl její Blake ve vězení za ublížení na zdraví, přestala brát drogy. Trpce si pak jednomu známému postěžovala: Life is boring without drugs, jako že bez drog je to nuda. Potud by to ještě šlo. Jenže psychicky labilní Amy začala drogy vytloukat alkoholem. Vrátil se k ní otec, který ji hlídal, ale zároveň se tak trochu přiživoval na její slávě. Ke konci filmu domácích záběrů, kde Amy komentuje své nálady a vize, ubývá. Přibývá záběrů z vystoupení, kde se Amy potácí na jevišti. Vrcholem byl koncert v Bělehradě, který měl v roce 2011 odstartovat její evropskou šňůru. Turné bylo zrušeno a pak už nebylo skoro nic.
23. července 2011 dopoledne ji její bodyguard Andrew Morris viděl nehybně ležet na posteli. Pokusil se jí vzbudit, ale nepodařilo se mu to. Nechal jí být, protože na její denní vyspávání byl zvyklý. Když přišel ve tři odpoledne a uviděl jí ve stejné pozici, okamžitě zavolal záchranku. Doktor mohl konstatovat už jen smrt. Příčina smrti – otrava alkoholem. U postele měla tři lahve vodky, v krvi přes 4 promile.
Pokud chcete vidět, jak padá hvězda a jak se žije naplno, go to the movie. Amy bude v kinech od 6. srpna. Dojemné je to tak akorát.
