Válka na Ukrajině: Co na to Čína?

Jak se Čína k celé situaci staví a co může být v pozadí? Co se probírá na čínském internetu a jak vše vnímají obyčejní lidé?

Pozice Číny, co se týče konfliktu na Ukrajině, je tradičně na první pohled nejasná. Na jednu stranu se snaží zmírnit dopady sankcí na Ruskou federaci, zatímco na tu druhou prohlašují, že by měla být respektována suverenita, nezávislost a územní celistvost jakékoliv země. Ukrajina prý není vyjímkou. Ruskou agresi na Ukrajině jako invazi nevnímají, ale zároveň žádají Rusko o mírovou cestu a zahájení dialogu. Rádi se prezentují jako země všeobjímajícího míru. I obyčejní Číňané o sobě tvrdí, že jsou mírumilovným národem a dokládají to tím, že nikde s nikým mimo vlastní zemi nevedli války. To samozřejmě neznamená, že by své vojáky v zahraničí neměli. Aktivně se angažují i v mírových programech Organizace spojených národů (https://www.chathamhouse.org/2019/02/chinas-growing-military-presence-abroad-brings-new-challenges). Náš čínský kamarád, voják z povolání, sloužil mimo jiné i na Mali.

Samozřejmě, že Čína podporuje myšlenku územní celistvosti a suverenity. Ne proto, že by stála při Ukrajině, ale spíše pro to, aby si posychrovala Ujghursko, Taiwan a Hongkong. Ať už na to máme my a svět jakýkoliv názor, Čína to má od začátku jasné. Je jen jedna Čína. A ta stojí silná jen pokud bude celistvá a velká. Ne rozdrobená na kousky. Tak je to místním lidem prezentováno. Ti po zkušenostech z minulosti samozřejmě chtějí žít v silné a sebevědomé zemi. Jen tak už je cizinci nikdy nebudou šikanovat, jen tak budou západem respektováni. Jednu dobu byl hit zveřejňovat videa, ve kterých lidé svůj názor předkládali udáváním celkové rozlohy Číny - samozřejmě zahrnovala všechna zmíněná území. Hashtag “ani o metr čtvereční méně” byl v té době hodně populární. V čínských očích má tedy Rusko na Doněckou a Luhanskou oblast jasný nárok, západ jim do toho nemá co kecat. Rusko k takovému jednání dohnalo zejména zlé NATO v čele s USA, když začali ohrožovat ruskou bezpečnost a suverenitu. Tak je to v Číně chápáno. Svým lidem připomínají, že NATO během bombardování Jugoslávie v roce 1999 zasáhlo také čínskou ambasádu, kde zemřeli tři čínští novináři. Tehdejší prezident Bill Clinton se omluvil s tím, že šlo o nehodu, a Spojené státy poskytly kompenzace rodinám obětí. Nyní se tento incident vytahuje na podporu prezidenta Putina a jeho útokům na Ukrajinu. Přeneseně tedy na její západní spojence. Na NATO, které si chladnokrevně vyhodí do vzduchu i mírumilovné Číňany. Podle některých zpráv na ambasádě mělo docházet k zprostředkování komunikace jugoslávské armády, a tak tam hodili bombu plánovaně. Žádné, že si spletli koordinace. Kdo ví…

Čína bude samozřejmě podporovat Rusko. A to nejen proto, že se podle nich hrdinně postavilo zlému západu, který ho zahnal do kouta. Tak je to prezentováno obyčejným lidem. Nemyslím si ale, že by čínské vedení bylo tak zaslepené nenávistí k USA, přestože se činí, aby Spojené státy v čínských očích vyšly vždy co nejhůře. Čína má, jako každá země, svou agendu. S Ruskem uzavřelo mnoho dohod o vzájemné spolupráci, potřebují jejich plyn a ropu. Nejnovější spolupráci v této oblasti podepsali letos před zahájením zimních olympijských her v Pekingu. První den útoku na Ukrajinu mi ráno manžel hlásil, že čínský internet je plný zpráv o tom, jak Čína najednou skupuje všechno ruské obilí. Odpoledne to už vystřídala nespokojenost s ruským postupem a volání po dialogu a míru. Ze začátku to vypadalo, že se Čína příliš hlasitě angažovat nebude, aby na sebe nepřilákala moc velkou pozornost. Co kdyby se jim nezadařilo, to by ztratili tvář. To, jak západní sankce na Putinům postup moc velký vliv nemají, Číně ale nahrává v tom, aby se ujala role mírotvorce. Ať už je to jakkoliv, prezentuje to tak, že i díky Číně uvažují obě země o dialogu, že Čína přispěla ke zklidnění situace. To jí opět přidá kladné body u lidí. Mírumilovná Čína nikde neválčí. Problém dokáže vyřešit svou moudrostí a vlivem. Problém, u kterého ten vševědoucí západ vyhořel. Jen nadhazoval agresivní sankce, které stejně nic nevyřešily. 

Dívala jsem se na komentáře pod videi s proslovy Vladimira Putina. U některých jsou stovky, u jiných tisíce. Nepročítala jsem je všechny. Ze začátku mě hodně zaskočilo, jakou podporu Putin sklízel. Samé palce nahoru. Chválili, že působí rozhodně a silně. Co Putin řekne, to bude. Někteří se Ukrajině dokonce vysmívali, že má, co chtěla, když se spolčila se zlým západem. Spousta lidí z války měla radost. Hlava mi nebrala, jak takhle může někdo reagovat, když vidí záběry z bombardování. Samozřejmě tam nebyla vidět moc krvavá videa či fotky. Poukázala jsem na to na své zdi v aplikaci WeChat. Po chvíli mi spousta čínských kamarádů a známých začala psát, ať to nečtu, že je to lidský odpad a Číňané jako celek rozhodně nemají takový názor. Řekli mi, že na internetu takové názory sklízejí velkou vlnu odporu. Všichni válku odsoudili s tím, že doufají, že se to vyřeší mírovou cestou a Ukrajina bude moct opět svobodně dýchat. Svět se nezbláznil úplně celý, je to dobré. 

Z reakcí na čínských sociálních sítích plyne ale i ponaučení, co se čínského myšlení týče. Čína uznává a obdivuje sílu. Rozhodnost, suverenitu, sebevědomí. Nejde ani tak o to, zda-li je země malinká nebo obrovská jak rozlohou, tak vlivem. I když samozřejmě si Čína pečlivě vyhodnocuje, která země jim v jakém ohledu dokáže co nabídnout, jak moc ji budou potřebovat. Tedy jak moc ji budou moci využít. Jde spíše o přístup a sebeprezentaci. Česká republika je v Číně dobře známá pro svou zašlou slávu. Mnozí znají například naše auta, sklo. Znají i krtečka. Navíc jsme si na Čínu nikdy nedovolovali jako ti zlí Britové či třeba Francouzi. Měli jsme velice dobrou výchozí pozici pro navazování vztahů. Jenže naši představitelé před sebou viděli velikou silnou Čínu, která by mohla přinést mnohé investice, a tak jim prostě lezli do zadku. Tím v čínských očích značně klesli a ztratili na respektu. Ne tím, že bychom byli malou bezvýznamnou zemí, nýbrž svým přístupem. Nebudu hodnotit, jestli by pro nás bylo správné navázat pevné vztahy s Čínou, proč čínské investice “nedorazily” (kdo vidí dovnitř ale ví, že problémy byly na obou stranách) atd. Jen jsem chtěla poukázat na to, co je pro Čínu při jednání důležité. Nic víc. Pak to ještě završila Praha a bylo to. Ani tady nebudu diskutovat nad tím, jestli ano nebo ne. Pouze chci ukázat na naprostou nepřipravenost a neporozumění tomu, jak se má s partnerem jako je Čína, jednat. A nezáleží na tom, o co usilujete. Praha prostě jen přerušila spolupráci s Pekingem, s jedním z čínských měst, a nic víc v tom neviděla. Jednak je to čínské hlavní město, ale hlavně - Peking je Čína. Stejně tak jako Nanjing je Čína. Taizhou je Čína. Taiwan je Čína (pro Čínu). Není to jen nějaké město, které si říká a dělá, co chce, bez ohledu na politiku země. Čína je jednotná a tedy co řekne jedno město, to vyjadřuje stanovisko celé Číny. Proto nedokázali a ani neměli potřebu pochopit, že Praha nevyjadřuje názor celé České republiky. Opět, neřeším teď, jaký názor je správně, pouze se snažím ukázat, jak se k podobným problémům Čína staví. Na čínském internetu se v té době nekritizovala Praha. To je krásné historické město. Kritizovala se Česká republika.

Z mé strany se nejedná o žádné expertní vyložení situace. Spíš jsem jen shrnula předkládaný čínský postoj a na základě svých zkušeností se zamyslela nad tím, co je k tomu vede. Jak zemi, tak obyčejné lidi. Pro klid v diskuzi pod článkem jen připomínám, že nevyjadřuji žádné své názory, nýbrž jen uvádím, jak reaguje čínská společnost a proč tomu tak možná je