Nesmíte tomu podléhat. Když mi řekli diagnózu, dostavila se pochopitelně deprese. Ordinované "chemo" byla síla, metodou buď a nebo, pravděpodobnost přežití 1-3 roky. Onkolog mi dal výbornou radu: Berte na vědomí, že máte smrtelnou nemoc, ale radujte se ze života a užívejte si ho, jako kdybyste ji neměl.

Už je to deset let a žiji , i když se mi ta potvora vrátila, ale nová biologická léčba mne stále drží při životě.

Děkuji za zprávu, Jane! Nejčernější jsou ty chemo dny v době, kdy se nedostanu z postele, ale ani neusnu. Potom už je to většinou dobré a vidím to dobře.

Katko, musíte VĚŘIT, podobnou čekárnu navštěvuji už 14 let.

Moc děkuji, Jaroslave! Držím palce, dáme to!

Kateřino, Vaše články sleduji od začátku. Čina mne baví. Teď bych chtěla říci, že bych chtěla mít tisíc palců, abych je všechny mohla držet. Pro kus štěstíčka.

Moc děkuji! O Číně zatím jednou měsíčně na stránkách idnes novin, ale zase se k tomu vrátím, nebojte! :-)

Rád bych vám pro obveselení vypsal nějaké humorné příhody z lůžkového onko oddělení - ano, skutečně i tam se můžou přihodit - ale bohužel to jsou věci které není možné úplně zveřejnit. :D V čekárně na onko ambulanci jsem si jednou připadal jak celebrita. Seděli jsme tam, čekárna byla podlouhlá, přišla sestřička, každého pacienta pozdravila tak nějak normálně "dobrý den", pak si všimla mě, rozzářila se a zavýskala "pane Paleček! Dobrý den!!!" to mě hrozně rozveselilo, byl jsem jejich výkladní skříň proto mě servali hrobníkovi z lopaty. Uvidíte, i vy na to jednou budete vzpomínat nějak podobně.

Onko VIP :-)

Vážená paní Krumpálová, Před třinácti lety jsem dostal rakovinu Lékaři mně léčili tak, že mi dávali jen 25% naději, že přežiji 5 let.

Dnes je tomu 13. Přeji Vám ze srdce, aby se to i Vám podařilo.

Moc děkuji za zprávu a povzbuzení, pane Kroupo! Držím palce a moc přeji aby to bylo minimálně dalších 100 let!

Pokud se s pánem zase potkáte, nepovídejte si o tématech, u kterých se necítíte :) Povídejte mu Ćíně, kterou máte ráda ...třeba :)

Já jsem zabodovala na radiaci. V ordinaci mi dali papír, abych zaškrtala jak se cítím. A tak jsem dala všude: mizerně. Manžel mi říkal, nedělej to, ztvrdneme tady o půl hodiny dýl. A taky jo. Hned se všichni ke mně seběhli, i s psychologem a řešili, jestli nemám sebevražedné myšlenky a snažily se mi je vyvrátit.

Teda... :-) připomněla jste mi babičku. Té se v nemocnici nelíbilo, tak když se jí ptali na otázky, tak schválně odpovídala divně. Napsali jí demenci IV. stupně. :-D Na otázku "Kdepak jste teď?" - "Na Štrbském Plese." :-D Když se na ní celá rodina zlobila, tak jim to hned řekla správně... :-D