Uržovací léčba po rakovině

Od konce června jsem oficiálně v kompletní remisi, tedy ve stavu, kdy žádná rakovina není na přístrojích vidět. Začátkem července jsem započala udržovací léčbu, na kterou si stále ještě zvykám.

Celé prázdniny jsem se neozvala, tak asi začnu tím, co znamená „udržovací léčba“. Po hlavní léčbě, která v mém případě spočívala ve dvou velkých operacích a šesti kolech chemoterapie, mi pan doktor předepsal pilulky s účinnou látkou olaparib, jde o tzv. „PARP inhibitory“. Blokuje enzymy PARP, které buňkám pomáhají opravovat poškozenou DNA. Cílem prášků není „doléčit“, ale co nejdéle udržet dosaženou odpověď na léčbu a snížit/oddálit riziko, že se nemoc znovu rozjede. Pokud budou mé testy i nadále vycházet dobře, danou léčbu mám předepsanou na dva roky. Všichni doufáme, že je to dostatečně dlouhá doba na to, aby olaparib dokázal najít a dostatečně poškodit všechny rakovinové buňky, které snad po chemo zůstaly, jen nejsou vidět.

Našla jsem si studii z roku 2023 (SOLO1 study, DiSilvestro et al., 2023), kde sledovali ženy s nově diagnostikovaným pokročilým karcinomem vaječníků a mutací BRCA1 nebo BRCA2, které po operaci a platinové chemoterapii dosáhly úplné nebo částečné odpovědi na léčbu. 260 žen dostávalo olaparib (Lynparzu) jako udržovací léčbu maximálně 2 roky, 131 žen dostávalo placebo. Výsledky ukázaly, že dva roky olaparibu mají efekt, který přetrvává ještě mnoho let po jeho vysazení. Po 7 letech:

• 67 % žen, které dostávaly olaparib, bylo stále naživu.
• Ve skupině bez olaparibu to bylo 46,5 %.
• 45,3 % žen léčených olaparibem bylo po sedmi letech stále naživu a nepotřebovalo žádnou další protinádorovou léčbu. Bez olaparibu to bylo pouze 20,6 %.

Píše se tam, že olaparib může i zvýšit šanci na vyléčení. Jenže stále se nedá říct, že těch že 45,3 % žen bylo „vyléčených“. Dá se říct „jen“ to, že po sedmi letech byly naživu a nepotřebovaly další protinádorovou léčbu. Další zajímavou informací z dané studie je, že se prováděla v různých nemocnicích a zdravotních zařízeních v 15 zemích po celém světě.

Bohužel se tam přesně nerozepisují o těch ženách, u kterých se rakovina opět objevila - kde, jak atd. Uvádí se pouze po jaké době a jaká léčba jim byla předepsána. Našla jsem ale, že u 14 žen z těch. 260, které měly udržovací léčbu, se rozjela „nová“ rakovina. V 10 případech to byla rakovina prsu. Sice se jedná o jednu studii, ale i tak mě to utvrdilo v tom, že po skončení mé léčby si zažádám o provedení preventivní mastektomie = odstranění prsou (celých nebo žláz), abych co nejvíce rakovině prsu předešla. Rozhodně jí nepůjdu naproti. Tento zákrok snižuje riziko vzniku rakoviny prsu přibližně o 90–95 %. Těch 5 procent si tam nechávají, protože nikdy prý nelze odstranit všechna prsní tkáň. Pokud tam nebude nádor, mělo by se dát všechno navenek zachovat. A protože to bude ze zdravotních důvodů,

Z jiných studií jsem vyčetla, že u asi 75% žen se rakovina opět objevila v oblasti pobřišnice (peritoneum), která vystýlá vnitřní stěnu břicha. Pokrývá také mnoho orgánů v břiše. Jen 8% mělo nějakou vzdálenou metastázi, aniž by se cokoliv objevilo v oblasti břicha. Některé rakoviny vaječníků se rády zdržovaly pouze v lymfatických uzlinách, tam prý bývá vývoj pomalejší. Více pravděpodobným orgánem, pokud si to nějaký vybere, jsou prý játra. Za další důležitou informaci považuji tohle:

Čím delší je doba bez léčby / doba od poslední léčby platinovou chemoterapií, tím větší je pravděpodobnost, že nádor bude na platinovou chemoterapii znovu dobře reagovat.

Takže plán bychom měli…