Bože, je to kruté, kruté...v překonávání překážek v životě je však žena silnější než muž a Vy jste velmi silná žena. Chci věřit, že budete mít úspěch.

Přiznám se, že se vašemu blogu vyhýbám. Sám jsem těmi problémy potrefen a jakákoli zmínka ve mně vyvolává depresi. Nyní jsem oficiálně zdráv po dvou operacích jako vy. Nic již není stejné. K lokalitě, kde mi napařili chemo, které jsem nosil v zásobníku na těle, aby do mně odkapávalo, jsem pocítil takovou nechuť, že to místo míjím obloukem a chodím jinudy, protože se mi už jen při pohledu na onu budovu, která za nic nemůže, udělá špatně pomalu jako při chemo. Každý to má trochu jinak. Nenacházím energii k tomu abych o tom psal jako vy, v tom máte můj obdiv. A píšete to dobře. Držte se.

Ufff..., strašně Vám držím palce!

Když jsem článek rozklikl, netušil jsem, že mě závěr rozbrečí. Nemám slov a jen se přidám k ostatním - hodně sil a pevnou vůli

Dostali jsme se do bodu, kdy musím přiznat: modlím se za Vás. Modlím se, abyste měla sílu tu jobovskou zkoušku, ten osten v těle zvládnout.

držte se, hodně síly

Přenastavit se. Povinně.

"Že mě bude čekat dvojitá mastektomie (odstranění prsou), snad rekonstrukce a následné hojení." - zbavím se dalšího rizika a budu mít nová pevná hezká prsa.

"Že se mi stále točí hlava, klouby jsou zatuhlé, rychle se zadýchám a musím si dávat přes den šlofíka, abych vydržela." - pospávám, abych nabrala zase sílu, co jsem měla dříve

"Že je můj typ rakoviny agresivní a rád se vrací. "...zvýším procento těch, kterým se ani moje forma ráčka nevrátila.

"Nikdo neví, kdy to bude příště." Už nebude žádné příště.

"Můj syn má nemocnou maminku, která s ním nedokáže dělat všechno, co by si malý kluk jako on zasloužil." - žiju pro svého syna a to co jsem zvládla, udělá silnější i jeho.

"já sedím tady v kuchyni a netuším, co budu dělat, jestli ještě někdy potkám někoho, kdo zvládne sedět vedle mě a držet mě za ruku, až mi zase bude špatně. A jestli to vůbec bude vůči němu fér..." těším se nové příležitosti a vztah.

Viz níže Petr Paleček a já kdysi pod některých z Vašich prvních blogů. Musíte se v mysli přenastavit, fakt, bezpodmínečně, jinak se utrápíte. Nikdo neví, kolik má před sebou života, s rakovinou nebo bez ní. Nikdo. Tak ho žijte a přetavte prápení v něco pozitivního, cokoliv.

To dáte :)

Katko, mentální nastavení je strašně důležité, vy si musíte v hlavě nastavit prostě to, že bude všechno ok. Já vím, zní to jako hraběcí rada, je to nesmírně těžké, zvlášť pro člověka který je už vyčerpán tím jak je mu pořád špatně. Ale nejde to jinak. Vím to z vlastní zkušenosti, zpočátku byla možnost návratu mé diagnózy 90% a vážil jsem 55 kilo a zadýchal se po deseti krocích, to bylo první rok. Dnes už je to asi 1%. Jestli se budete utápět ve strachu, jste na nejlepší cestě prohrát. Odpusťte, je to tvrdě řečeno, já vím. Poradil bych vám nějaké triky jak si udržet hlavu nahoře, ale ty jsou vymyšlené pro mou psychiku, na jiného člověka by asi nezabíraly. Nepoddávejte se tomu tak. Prosím.