Říkat úplně cizím ženám "teto" mi připadá velice roztomilé. Já se s tím setkala poprvé v korejštině, protože u nás (i když jsem z české vesnice) se tohle oslovení moc nenosilo, my jsme říkali "paní ta a ta". Podle mě je ale tenhle zdvořilostní systém v asijských jazycích lépe promyšlený. I to, že mohu oslovit i člověka, jehož jméno si nepamatuju nebo neznám, aniž bych ho urazila ("ty, hele" není moc dobrý start a "promiňte, prosím" mě staví do podřízené pozice, která v češtině není dobře vnímaná). Na druhou stranu si musím sakra dobře pamatovat, v jakém vztahu je ke mně, ale to mi obvykle problém nedělá.

Zeptám se Vás.

Můj bývalý učitel angličtiny (co pár let učil v Číně) mi říkal, že čínština je docela hrubá. Co mi říkal, zatímco u nás je v "dones mi čaj" a "donesl bys mi prosím čaj" velký rozdíl, Číňané to vyjádří stejně.

Co je na to pravdy?

Dobrý den,

čínština dokáže vyjádřit obě varianty, ale je pravda, že tu zdvořilou příliš neuslyšíte. Manžel mi prostě řekne: Podej mi vodu. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla, protože oni to neberou jako známku hrubého chování. On tím vyjadřuje blízkost našeho vztahu. Vůbec si například neděkujeme. Když jsem mu poděkovala, přišlo mu to zvláštní, protože pomáhat si je samozřejmost a děkují si cizí lidé. Na ulici uslyšíte "prosím, můžu se vás zeptat...", ale zeptat se: "Dobrý den, kde je WC," je také úplně normální. Co jsem postřehla, jde spíš o tón, o způsob, jakým se člověk vyjadřuje. Cizím lidem se samozřejmě děkuje. Jako trochu "zdvořilejší" vnímám variantu se slovem 帮 (pomoci): 帮我拿钥匙 ( = pomoc mi vzít klíče = vezmi mi klíče), ale možná to je jenom můj pocit.

A používá se u toho nín také to men, když oslovujete více osob?

wo -já, wo men - my,

ní - ty, ní men - vy (tykání více osobám),

ta - on, ona, ta men oni, ony.

Podle této logicky by při oslovování více osob mělo být nín men.

Malinko jsme k čínštině přičuchl před více než 40 lety. Rok jsem na ni chodil v Praze na jazykovou školu vždy pondělí večer. Ale tehdy jsme se učili, že to nín (vy při vykání) je zcela knižní a používá se jen v diplomatickém jazyce vůči cizincům.

Což o to, nejen jiný kraj, jiný mrav, nýbrž i jiná doba, jiný mrav. To se mohlo změnit. Ale s tím nín men je to jak?

Dobrý den,

přiznám se, že jsem nínmen nikdy neslyšela, ani jsem se užití nikdy nepokoušela, protože se mi to v začátku špatně vyslovovalo. Manžel mi řekl, že nín se používá jako označení pro jednu osobu a men se k tomu nepřidává, nepoužívá se to tak.

Máte pravdu, že se jedná o knižní formu oslovení. Na reklamách a letácích většinou najdete pouze "ni". Setkala jsem se s tím hlavně proto, že jsem studovala tradiční čínská bojová umění, kde si na to potrpěli. Zejména pokud jsme komunikovali se staršími a známými profesory.