Můžeme si za rakovinu sami?

Všichni od narození hrajeme Černého Petra se životem a měnící se životní prostředí a životní styl zvyšuje šance, že si ho jednou vytáhneme.

V posledních měsících jsem si četla, vyhledávala a diskutovala hlavně na téma rakoviny a zdraví obecně. Algoritmus na sociálních sítích se přizpůsobil téměř přes noc. Každý asi pátý příspěvek je o této nemoci nebo prostě o nějakém lidském utrpení. Takže teď chápu, že mi psali kamarádi, jestli neumírám a vyděšeně se mě ptali, kolik váhy jsem shodila. Někdo se za mnou dokonce přijel podívat a skoro se zdálo, že to brali jako poslední rozloučení. Byli hodně překvapení, když mě viděli běhat po lese a sníst celý hamburger. Na svém soukromém účtu tohle všechno sdílím, ale i tak mi asi nevěřili, dokud mě neviděli naživo. Na sítě se totiž dostanou spíš ty „horší“ případy. Denně vidím lidi, kteří kvůli nemoci přišli o nohy, o oko, změnili se k nepoznání, mají velice složité diagnózy a léčbu… A pak tam jsou i účty, na které nikdo nic nového nepřidal už měsíce či roky.

I bez toho všeho vím, jak moc velké štěstí mám. Ale vidět to všechno je mou každodenní připomínkou, abych se nelitovala. Na druhou stranu věřím, že to není jen o štěstí. Nebyla jsem na úrovni profesionálních judistů nebo fotbalistů, nenapekla jsem si buchty na břiše a s přítahy na hrazdě jsem bojovala, ale za ty roky jsem si díky bojovým uměním vybudovala velice silné a odolné tělo. A mysl. Žádná závažná zranění či nemoci. Neměla jsem ve zvyku chodit do klubů a barů, kde bych popíjela a domů se vracela ráno. Při každodenním tréninku to prostě nejde a alkohol mi prostě nechutná. Kromě přeslazených koktejlů, ve kterých není skoro ani cítit. Cigarety i tráva mi smrdí. Pochopila jsem, že smažené jídlo mi nic nedává. Sladkostí jsem se zbavovala špatně, hlavně když jsem byla unavená nebo si něčím procházela. Většinu času to ale šlo, protože jsem byla stále v pohybu. Lidé, kteří mě znají, se většinou diví, že mám rakovinu, když jsem žila tak zdravě…

Jenže ono to tak jen vypadalo. Za studií na Šanghajské sportovní univerzitě to o zdraví paradoxně moc nebylo. Čekala jsem, že když jsme tam všichni na sport, tak tomu bude odpovídat i jídlo v kantýně, ale ne. Smažené, připálené, s glutamátem sodným… na druhou stranu alespoň spousta zeleniny a ovoce na trhu levné. Skvělé jídlo bylo jen v kantýně pro čínské profesionální sportovce, kam my ostatní přístup neměli. V té době ještě mohly stát pojízdné stánky s jídlem kdekoliv a spousta z nich se každé ráno a večer sjelo k bráně školy. Jak já milovala ty masové knedlíčky a smažené nudle, které plavaly v oleji. Dobrota největší. Všude plasty, znečištění vzduchu, na pokojích se nám nedařilo zbavit se plísně… Tím se dostávám k menší diskuzi pod mým posledním článkem o tom, jestli si za rakovinu můžeme sami - pokud tedy není dědičná jako ta moje.

Ano, je spousta lidí, kteří vykouří krabičku denně a rakovina plic se jim vyhne. Na druhou stranu Austrálie patří mezi země s nejvyšším počtem lidí s rakovinou kůže, a to je statistický fakt - asi 37 lidí ze 100 000 (https://www.statista.com/chart/32208/countries-with-the-highest-rates-of-skin-cancer/). Jako spousta mých „kolegů“ jsem si také pořídila knihu „Metabolický přístup k rakovině“ od autorů Winters a Kelley. Proč tuhle investici nedoporučuji vysvětlím někdy jindy. Pátá kapitola se věnuje karcinomům a detoxikaci. Co všechno tedy podle nich způsobuje rakovinu?

• spousta kosmetických výrobků (radí, že pokud to nemůžete sníst, nemažte to na sebe), oblečení, naše ovzduší, voda, kterou pijeme, léky, které nám lékaři předepisují jako na běžícím pásu, maso, které kupujeme v supermarketech, RTG, mamografy, jaderné elektrárny, UV záření, elektronika, teflonové pánve, plastové misky na jídlo, cukr…

Po dočtení jsem se musela smát. Věřím ale, že někoho to může dohnat až k depresím. Obyčejný člověk v dnešní době prostě nemá šanci. Nakupovat nejen všechno bio, ale nejlépe přímo od svého farmáře, vařit všechno od nuly, nepoužívat nic zpracovaného, míchat si doma vlastní kosmetiku a čistící prostředky, nakupovat bez igelitových pytlíků, kupovat si drahé značky balené vody (balené v plastových lahvích nebo si připlatit za sklo) nebo investovat do přístroje, který ji promění v „živou vodu“, nainstalovat si čističku vzduchu, pro děti nenakupovat oblečení v běžných řetězcích, i když potřebují větší každých pár měsíců… Něco se dá upravit a změnit, ale co když zrovna to, co změnit nedokážete, bude ten důvod, že rakovinu dostanete? … :-) Spoustu lidí to dožene až k ortorexii (Orthorexia nervosa). Je to (nezdravá) posedlost zdravým jídlem a životním stylem. Člověk se až příliš soustředí na to, aby jedl jen „čisté“, „dokonalé“ nebo „zdravé“ potraviny. A pak jim možná ten neustálý stres tu rakovinu nebo jinou nemoc stejně „spustí“. Je to ode zdi ke zdi. Jsou věci, které se dají změnit, nestojí to moc. Chtěla jsem říct třeba opalovací krémy… jenže zase většina těch v obyčejné drogerie bude asi „toxických“, takže člověku ten správný výrobek asi stejně vybere peněženku. Procházky a pohyb venku jsou zadarmo, jenže zase bez toho krému a na vzduchu plném škodlivin z továren a výfukových plynů… dělám prostě to, co se dá, jsem si vědoma všech těch rizik. Spoustě nemocem se zdravým životním stylem dá předejít nebo je i vyléčit. Ale třeba rakovina nezačne jen proto, že budu na sluníčku nenamazaná a tři noci v týdnu popíjet v hospodě. Je to kombinace různých faktorů (z nichž spoustu nemám šanci ovlivnit), mutací v těle, predispozic. Všichni prostě od narození hrajeme Černého Petra se životem a měnící se životní prostředí a životní styl zvyšuje šance, že si ho jednou vytáhneme.