Známý tam byl loni, obešel si pár kostelů a asi polovina byla zavřená a jaksi hlídaná nějakou ostrahou. Zvláštní věc je chápat, že lidé žijí jakoby normálně, jsou ochotní a vzdělaní, ale třeba děcka do 18ti nemohou vzít s sebou do kostela, což je těžká nesvoboda při předávání rodičem preferovaných názorů. Docela těžké líčil je stálá evidence.

Setkala jsem se s dvouma návštěvníka má Šanghaje, Čechem který tam pracoval a Němcem který tam byl jen na 14 dnu pracovně. Oba byli městem nadšeni a slyšeli jsme jen samé superlativy.

Sice zajímavá, kde jako příklad bych uvedl pohled z té nejvyšší budovy, který byl spojen se zážitkem z fofru toho výtahu, který nás vyvezl nahoru snad rychleji než dolů. A stejně mě zaujala cesta vláčkem Maglevem na letiště a zpět, kdy auta jedoucí po souběžné komunikaci mi připadala, že se plazí jako šnečci. Docela slušný parky a restaurace, zvláště ty u toho parku na nábřeží na druhé straně řeky proti části města s těmi mrakodrapy.

Ale jinak abych přiznal, bych tam až tak moc žít nechtěl, protože je od těch věžáků až po ty pseudostarožitný zlatý lodičky,je móóóc a móóóc strakatá a všelijakými světýlky osvícená, že by mi to připadalo jako když žiji trvale někde na Matějské pouti.

Ale za vidění to město rozhodně stojí.

Chybí tam, že je to město v totalitním státu, kde se lidi zavírají do vězení pro názory.

Jinde zase klekaj kolenem černouškům na krk. Prostě všude je něco.