Chirurgická menopauza v 38 letech

Doteď jsem o chybějících hormonech ani nevěděla, ale už to začíná. A nejde jen o návaly horka. Ovlivňuje to spánek, kosti, srdce...

Zmiňovala jsem, že se začíná kumulovat únava z opakovaných chemoterapií. Stále se ještě hojím po poslední operaci a břišní svaly občas zazlobí. Stále to není ani na posilování s lehčími gumami. Takže když zrovna nejsem nemocná, hodně chodím. A přiznám se, že někdy chodím, i když jsem nemocná, protože to doma prostě už nevydržím. Pohyb je pro mě přirozenou součástí života. Stal se z toho také nástroj, jak mít věci pod kontrolou. Spíš tedy jak mít alespoň ten pocit. Najednou je spousta věcí mimo mou kontrolu, znervózňuje mě to, a tak si hledám, co se dá udržet a aktivně ovlivňovat.

Dnes jsou to přesně dva měsíce od poslední operace, během které mi odstranili dělohu, vaječníky, vejcovody, slepé střevo, část pobřišnice a zbývající metastázi. Četla jsem, že některé projevy chirurgicky spuštěné menopauzy se začnou objevovat téměř hned, nic mě ale netrápilo. Až do minulého týdne. Načaly návaly. Z ničeho nic se mi udělá strašné horko, celá se orosím. Tím, že opět nemám žádné vlasy, tak mám mokrou celou hlavu. Nejraději bych se celá vysvlékla a ven chodila jen v plavkách. Venku 23 stupňů a byla jsem celá vyšťavená. Loni jsem to takhle rozhodně neměla. V Thajsku jsem chodila běhat ven v poledne, když byla ta největší horka. Dala jsem 10 km na slunci a nic mi to nedělalo. Jsem zvědavá, jak letošní léto proběhne, protože už normálně jsem se více potila.

V thajské nemocnici mi tenkrát pan doktor řekl, že to vypadá na rakovinu. Samozřejmě jsem mu to nevěřila a myslela si, že mám spíš „jen“ ošklivý zánět, který mi doma přeléčí. Možná operace, ale brzy budu fit a poletím zpátky. Takže jsem si s sebou žádné letní věci nebrala, vše zůstalo ve skříni v našem domě. Doteď jsem nosila dlouhé kalhoty a mikiny, ale už to nešlo. Musela jsem vyrazit na nákupy. Vybrala jsem co možno nejméně látky, samé kraťasy a tílka. Na přání nějaké šaty, abych prý vypadala jako holka.

Jaké další věci mě po operaci trápí?

Někdy špatně spím. Ale to asi my všichni. Když něco zkoumám a nedám si pokoj, dokud všechno nezjistím. Výživové doplňky, možnosti léčby, plány na léto… dlouho do noci. Několik nocí za sebou usínám pozdě. Potom přijde jeden večer a jdu do postele současně se synem a tak nějak to dospím. To mi funguje, a tak to neřeším. Často slyším, že když jsem teď nemocná, tak aspoň něco shodím. Věci mi na zem teď padají často, ale váha se mě drží. Během jednoho měsíce mám výkyvy cca 6 kg. Nahoru a dolů. Zatím mám resty co se týče pohybu a stravy, takže nevidím nic, co by mě překvapovalo. Začala jsem zase jíst lépe, konečně začínám zase cvičit, tak uvidíme, jak to půjde. Hodně mi otékají prsty na rukou a chodidla, padají mi věci na zem. Musím se víc soustředit, když něco dělám. Na druhou stranu tím trénuji být více přítomná v daném okamžiku, a to nikdy není na škodu. Výkyvy nálad mě příliš netrápí. Další je únava. Tím, že už jsem třetím týdnem stále nastydlá, hodně kašlu a mám rýmu, tak nevím, jestli je to jen nachlazením, nebo jestli je to chemo či menopauzová únava. Stále čekám, jestli se to zlepší, nebo jestli tohle je moje nová realita, se kterou se budu muset naučit žít. Pro teď. S malým synem doma se nedá moc ležet. Nastydl ale také, a tak jsme zůstali tři dny spolu doma a nemusela jsem podávat žádné výkony. Potom mu už bylo lépe a začali jsme opět chodit ven. Ale nedokážu s ním ještě běhat, lézt, přeskakovat louže, jako před léčbou. Asi bych to zvládla, ale nechce se mi. Je to moc námahy. A je mi to líto, protože takhle malý nebude dlouho. Později už ho to třeba nebude bavit. Bude si víc hrát s kamarády a maminku u toho chtít nebude. Proto se snažím, co můžu. Ještě bude trvat další měsíc, než se mi zhojí fascie na břiše po operaci a budu moct začít opravdu posilovat a hýbat se bez větších omezení. Nemůžu se dočkat.

Kvůli aktivní léčbě zatím nemůžu příliš bylinných a dalších doplňků. Co teď beru každý den je tedy magnesium (ranní a večerní), vitamín D + K2, rybí olej a dva podpůrné přípravky na játra. Ostatní ze stravy. Snažím se přijímat dost bílkovin, kalcia atd. Tím, že jsem stále v léčbě, nemůžu řešit ani hormonální terapii. Četla jsem, že mi ji možná nedoporučí ani později, až budu mít bioléčbu v tabletkách, protože některé druhy rakoviny prsu bývají hnány hormony včetně estrogenu. Trápí mě, že menopauza takhle brzy představuje riziko řídnutí kostí a kardiovaskulárních nemocí. A estrogen je tou nejsilnější zbraní, která proti tomu bojuje. Samozřejmě se dá pomáhat výživovými doplňky, cvičením atd. ale jsou to jen pomocníci. Tak uvidíme, co řekne lékař, až mi chemoterapie skončí.

Rakovinou se teď už netrápím, ty nejhorší myšlenky jsou prozatím za mnou. Co bylo důležité, jsem si už zpracovala, našla si, co na mě funguje, naplánovala, co se dalo, statistiky znám, s většinou věcí jsem se tak nějak vyrovnala.