Bolí chemo?

Moji chemo „kolegové“ vědí, ale občas se mě někdo zeptá, jak je to s chemoterapiemi, jestli to bolí.

Někdo si představoval velikou mašinu, která mě celou vysaje a nadopuje drogami. Jiný si myslel, že v okamžiku, kdy chemo léky vstoupí do těla, začíná to bolet. Tak jsem si řekla, že vám o tom něco povím. Loni touto dobou jsem totiž sama neměla sebemenší ponětí, o čem to celé je.

U každého je to jiné, já do nemocnice docházím jednou za 21 dní. Den předem nebo brzy ráno na 6:45 docházím nejprve na krevní testy. Na základě výsledků pan doktor vyhodnotí, zda jsem připravena na další kolo chemoterapie - zda jsem se z toho předchozího dostatečně zotavila, aby mě ty léky úplně nepoložily. V osm hodin se otevírají onkologické ambulance, kam si chodíme povídat. Pokud je všechno v pořádku, tak ale řešíme jen data v kalendáři - kdy testy, další kolo, předepsání léků, vyšetření atd. Poté už se přesouvám do denního stacionáře. Máme tady šatny s uzamykatelnými skříňkami a podle čísel se chodíme usadit nebo položit do hlavní místnosti. U mě to trvá minimálně 2 hodiny, a tak dostávám lůžko. Poprosím o extra deku, rozložím si na stoleček pití, svačinu, do postele notebook a jsem připravená.

Začínáme premedikací, která má pomoci s nevolností, alergiemi a dalšími vedlejšími účinky chemoterapie. Někdo tomu říká Aperol. Ondansetron proti zvracení a nevolnosti. Dexamed je silný kortikoid, který tlumí záněty otoky a alergické reakce. Dithiaden je antihistaminikum na alergie (svědění, vyrážky, otoky atd.). Pantoprazole chrání žaludek, snižuje kyselinu. Tohle všechno jde do žíly. K tomu do zadku ještě diazepam a jsme připravení na to hlavní. Někdy chvíli trvá, než nám to z lékárny doručí.

Většinou si nechávám chemo rozdělit do dvou dní, to mám ve čtvrtek asi 2 hodiny a v pátek tři. Někdy do jednoho dne, když pracuji nebo se mi do nemocnice tolikrát nechce. Jako první dostávám Paclitaxel, funguje tak, že zastaví dělení buněk (hlavně těch nádorových). Někdo cítí horko na hrudi, svědění. U mě je to hlavně únava, někdy kovová chuť v puse. Poté následuje Carbonplatina, ta má poškodit DNA buněk, které se snaží přežít. Nemůžou se dál dělit a odumřou. Takže paclitaxel zastaví buňky v pohybu při dělení a carbonplatina je pak rozbije.

V našich tělech tak probíhá válka mezi chemo a rakovinou. Rakovina není rýmička, a tak i prostředky na její zničení musí být silné, bez lítosti. Bohužel útočí hromadně, takže to odnesou vlasy, obočí, řasy, krvinky a krevní destičky, trávicí a nervový systém, orgány, plodnost… Mnohé z toho se po ukončení léčby obnoví, takže nejde o „oběti války“ v pravém slova smyslu. Chemo je spojenec, který zasahuje tam, kde to nic jiného asi nedokáže. Dnešní chemoterapie je také o dost jiná, než před lety. Léčba je cílenější a často kombinovaná, vedlejší účinky se lépe sledují a zvládají.

Vypadaly mi vlasy i chlupy a podle krevních testů víme, že moje krvinky, krevní destičky a játra z léčby moc nadšená nejsou. Cítím také stále větší a větší únavu. Před třetím a pátým kolem mi testy vyšly špatně a muselo se vše odložit. To i přesto, že po chemo dostávám domů injekci, která má stimulovat růst bílých krvinek. Někdy mi k ní ještě předepíší dvě menší dávky, aby se kostní dřeň konečně probudila. Mám ji prý prostě moc citlivou a nedá se s tím dělat nic jiného než čekat. Pokud se to bude i dál horšit, budeme muset změnit dávkování. Tohle vše je ale jen dočasné poničení těla a bude zase dobře. Některé změny budou ale permanentní. Rakovina si vybírá svou daň prostě vždy.