Zase svátek

Cat a Robbie u nas domamisa

29.10.2008 Je středa a Marek jde do práce. Sám. Všichni Indové mají pořád svátek. Mám takový dojem, že mají pořád nějaký svátek. Za tu dobu, co jsme tady, tak už jich měli aspoň pět, to znamená circa jeden týdně. Jsem doma sama s naší návštěvou. Co budeme dělat? Asi nic moc, protože nemáme řidiče a auto nám spokojeně stojí v garáži. Robbie stejně trpí jet lag. Je dosti unavený a tak navrhuji se jen projít po okolí a něco nakoupit. Mezitím vařím těstoviny s česnekem a zeleninou. Marek stejně asi bude frkat, on je na to maso… Jdeme pěšky do galerie a já sama pokračuji do Markovy kanceláře, aby dostal obídek. No jo, frká. Není tam maso. Vracím se do Galerie ,dáváme se kafe s Dipti a nakupujeme zázvor a mléko, abychom mohli doma uvařit zázvorový čaj. Je to strašně jednoduché a moc dobré. Obědváme vegetariánské těstoviny a na rozdíl od Máry si všichni pochvalují, jak je to dobré.  Volá Manish, že máme přijet do klubu, abychom si zařídili katičky na tenis. Už se nemůžeme dočkat, až budeme moci hrát, kdy se nám zachce. Večer vyzvídáme na Robbiem a zjišťujeme, že z něj bude učitel zeměpisu a dějepisu. Hned si jej zkoušíme, jestli zná  hlavní město České republiky a s malou nápovědou na to přišel. Stejně tak se ptám, kolik lidí ví, které je hlavní město Austrálie…kdo odpoví správně? Vsadím se, že čtyřicet pět procent odpoví Sydney, dalších čtyřicet pět odpoví Melbourne. A jen těch zbývajících deset procent odpoví správně. Na zítřek vymýšlíme plán, kam pojedeme, u toho popíjíme opět alkoholické nápoje, abychom byli dostatečně inspirováni. Ještě, že mám Lonely Planet. Sice to je relativně drahá kniha, ale obsahuje nezaplatitelné  informace. Třeba upzorňuje na to, kde je nejvíce otravných prodavačů, jak se vyhnout nepravým průvodcům, že tady existuje něco jako mafie, která okrádá turisty nejroztodivnějšími způsoby, na co si dát pozor, kam jít, kolik kde zaplatit (někdy totiž Indové lžou o ceně), do které restaurace zabrousit, nebo naopak kam nechodit.