Svíčka která nehoří a kokomil

Sobotu máme rádi, nemusíme do práce a můžeme někam vyrazit. A dneska jsme se rozhodli opožděně oslavit to naše slavné výročí.

indicke sladkostimisa7.12.2008 Sobotu máme rádi, nemusíme do práce a můžeme někam vyrazit. Dnes jsme se rozhodli opožděně oslavit to naše slavné výročí a tak půjdeme do naší oblíbené restaurace Pind Balucci…kam jinamJJeště před tím ale jedeme do Hondy vyzvednout ty papíry, které nám slibují již měsíc… víme totiž, jak nepoužitelně, vypadáme po obědě J Překvapení se nekoná, papíry opět nemají a dokonce vyžadují další dokumenty, „sir, ještě bychom potřebovali kopii pasu“, ale to se už Marek málem neudrží…dyť jim tyhle dokumenty, které po něm chtějí, již jednou dával. Všechny!!! Lempli jedni. Je to opravdu hra s nervy. Jsou takoví úslužní a usměvaví, takže člověk nemá to srdce na ně zaječet. Jdeme. Zase slibují, že za týden…Už nám vyhládlo, těšíme se na něco dobrého. Ovšem máme problém. U vchodu nám oznamují, že se uvnitř něco rekonstruuje… No tak to nám udělali čáru přes rozpočet. To je škody kopec. Ale pozor, ukazují, že máme jít nahoru. Tam jsme ještě nebyli. Tato restaurace se jmenuje Park Balucci a je velmi známá, jak se později dozvídáme. A také poněkud dražší. No neva, slavíme, tak co… Objedáváme si rybu, kuře, placky naan, ty česnekové jsou vynikající, grilovanou a plněnou zeleninu, a nakonec gulab jamon, jako sladkou tečku. Jenže jsme se tak přejedli, že ta tečka je spíše za trest. Místní personál se asi podivoval, kolik toho ti dva mohli sežrat. Ufff. Kutálíme se ke scooteru. No počkat, ještě koupit na dnešek něco sladkého indického, jdeme totiž na návštěvu k Jítě a Ondrovi. Už jsme tu byly s Dipti, obchod se jmenuje Bikanervala, což je známý řetězec s indickými laskominami. Kupujeme roztodivné sladkosti. I ty co vypadají nepoživatelně J Je toho celé kilo! Doma těžce funíme v horizontální poloze u Obecné školy a oba usínáme…

V šest vyrážíme do dvacátého patra vedlejšího paneláku. Ondra zápasil se svíčkou indické výroby. Je to zvláštní, ale tady ty svíčky prostě nehoří. Já jsem se mezitím velmi nesalónně pustila do těch sladkostí a skoro půlku jsem pokořila. Ale nedalo se odolat! To fakt nešlo. Já jsem strašný kokomil, to všichni vědí. Nemusím mít maso. Klidně budu vegetarián. Nejvíce mi chutná doda. Je to taková hnědá kostka, nevím z čeho. Možná raději. Ale je i tak báječná. Pak si ještě pamatuji další název, ládů. Je to z mléka a mletých kešu ořechů. Taky mňam. Vlastně mi chutnalo všechno, ehm.. Jíťa připravila báječné pohoštění a tak jsme jim to všechno snědli. Na rozdíl ode mě, umí vařit. To bych se mohla něco přiučit! My jsme taková ta návštěva, po které většinou nic nezbude JPříjemný večer utekl docela rychle, klábosili jsme, jedli, pili, hodovali a až jsme všechno dojedli a dopili, tak jsme šli domů. Snad nás ještě někdy Jitka s Ondrou pozvou, když jsme taková konzumní návštěva J