Old Delhi

Red Fortmisa

30.10.2008 Ráno upřesňujeme plán, kam pojedeme.. Marek šel aspoň dopoledne do práce, zase sám, pořád ti Indoši mají svátek. Ditpi mi vysvětlovala podstatu dnešního asi padesáteho osmého svátku. Uplácají z kravského lejna sošku, jako součást riutálu, ale bohužel jsem další podrobnosti nezachytila.Budu to muset někde nastudovat. V poledne vyzvedáme Marka a jedem směr Old Delhi. Doprava hustá, je vedro, 36 stupňů… nejsou to moc ideální podmínky pro obdivování památek. Žebráci opět neúnavně ťukají na okýnka aut. Nicméně máme namířeno do Red Fort. Kolem se to hemží lidmi, kteří prodávají obrázky, průvodce k památce, falešné vousy, citrusovou šťávu… Nelze se jich zbavit. Klidně za vámi jdou i několik desítek metrů ve snaze něco turistovi, který má ty peníze, vnutit. Jsou to takoví nohsledi. Vstupujeme do areálu a naskýtá se nám pohled na stavbu, která pochází ze sedmnáctého století. Je postavená z červeného pískovce, proto Červená Pevnost. Je to zajímavé místo, ale příliš nás nezaujalo. Jsou zde krásně zdobené stavby, samé sloupy… něco tomu chybí. Možná je to tím, že je takové horko? Je tu velká zahrada s fontánkami a bazénky, ale bohužel bez vody. Všechno je takové víceméně zanedbané. Jak to, že si na to prostě nemůžeme zvyknout? Nejzajímavější místo nacházíme až nakonec, je to archeologické muzeum. Jsou tamk vidění opravdové skvosty, jako meče, dobové oblečení, šperkovnice, knihy, koberce... a hlavně je tam puštěný větrák. Je tam také spousta školáků a pár z nich si mě potají fotí… asi se báli, že bych si řekla o nějaké rupie…

Poté bereme směr Jama Masjid, což je největší mešita v Indii. Před vstupem si musíme zout boty, platíme pár rupií. Za foťák chtějí nekřesťanské peníze, protože jsou přece muslimové. Vstup je zdarma. Prostě fotit nebudu. Marek je proti své vůli zabalen do hadru, protože má kraťasy. Holt chce do mešity,tak nesmí ukázat své chlupaté nohy. Jinak by jej tam nepustili. Dlažba je horká, tak cupitáme. Vevnitř je to obrovské. Opět červený pískovec, v kombinaci s mramorem. Minarety, pěkný výhled. Za návštěvu to stálo. Chvíli odpočíváme na schodech k mešitě a pozorujeme organizovanost rikšů. Mají svého "kouče", který je směřuje k turistům, kdykoliv nějakého zahlédne. Dnes se ale pastva na turistech nekoná, přestože se ze schodů plouží banda sotva chodících důchodců. Kouč, jakmile je spatřil, ihned posílá několik rikšáků do práce. Jenže skupina nasedá do přistaveného, klimatizovaného autobusu a odjíždí pravděpodobně do nějakého superhotelu. Také pozorujememe neskutečně zohaveného mrzáka, vypadá jako pavouk, to se jen tak nevidí. Chodí po všech čtyřech a boty má na rukou. Ani raději nechci vědět, co mu může být. Pak jdeme na trh Chandni Chowk, procházíme křivolakými uličkami, kde se pletou lidé, rikšové , auta i psi. Do toho všeho se mísí pach dieslu, potu a vůně jídel připravovaných na ulici. Škoda, že nemáme odvahu to vyzkoušet. Ovšem Cat si cosi kupuje, ještěžemáme doma dva záchody. Já s Maroušem náhodou narážíme na MacDonalda a dáváme si vegetariánského a kuřecího burgera . Chlazená cola do nás jen zasyčí. Narinder nás veze na Connaught place, kde si dáváme občerstvení ve vegetariánskérestauraci „Banana Leaf“. Dávám si juice a Mára Fantu a k tomu halvu. Mňam, to byla dobrůtka. Jen já mám menší problém, přinesli mi non vegetariánský nápoj, plave mi tam moucha…fuj. Cat a Robbie zkoušejí idli a sabdží. Po cestě do Palika Chowk, dalšího trhu, potkáváme spoustu pouličních prodavačů knih. Já bych si vybrala tak si deset knih. Jdu po Dahlovi, ale mají šíleně nasazené ceny a ne a a ne s námi smlouvat. Kašlu na ně. I když mě to mrzí. Knihy mám moc ráda. Tak co už. Snad dáme vydělat někomu jinému. A taky že nacházíme knihkupectvív Palika Chowk, kde mi Marek usmlouval dvě knihy za tři sta rupií. To tam ti pouličníci chtěli za jednu. Tak mám dvě knihy od Roalda Dahla. Jsem šťastná jak blecha. Tento trh opět poskytuje možné i nemožné věci, myslím, že především padělků. Marek si kupuje tričko na tenis, opravdu pěkné, zase smlouvá a prodavač se kroutí a nakonec prodává, protože se Mára nebojí a řekl mu, že za padělek přece nebude platit tolik J Odjíždíme za Evčou a Jardoua pak spolu všichni jdeme do čínsko- japonské restaurace. Jídla byla spousta, ale opravdu dobrého, jen trochu pálivého a tak to zapíjíme pivem. Měli jsme kuře, prasátko, nudle, rýži, zeleninu, krevety…to byla dobrota. Opět hezký večer v příjemné společnosti a za dobrého jídla. Ale tím to nekončí. Jsme ještě pozvaní k rodině Vaňkových domů na ambasáduJ Tam proběhlo víno a slivovička… moc se nám u nich líbilo. Ostatně, jako vždycky.

http://mouse21.rajce.idnes.cz/Old_Delhi/