Je libo chai?

chai s mlekem 2.12. Dnes máme výročí dvou let. Nejapnou otázku, zda je vůbec co slavit, nebudu více, než zmiňovat J Jak to tedy oslavíme? Co k výročí Markovi pořídit, si lámu hlavu už celý týden. Něco mě napadá, tak uvidíme odpoledne v Galerii. Vím, že je to nudně materialistické, kupovat dárky, ale snažit se Marka nějak duševně obohatit, by se pravděpodobně s úspěchem nesetkalo.Taky musím vymyslet, co budu vařit. Dnes se do nemocnice těším. Uvidím zajímavou operaci- laparoskopickou kolposakropexi. Pacientka je anglicky mluvící cestovatelka z Kanady. Taky na mě spiklenecky mrká, přece jen jsem tady širokodaleko jediná „bílá“ doktorka. Operace je to dlouhá, ale zajímavá. Musím si pak o tom něco přečíst. Je zvláštní, že operatérem je chirurg a teprve asistent gynekolog! To mi nějak nejde do hlavy. Chirurg se mě ptá, jestli se mi to líbí...no co jiného očekává, že odpovím? Že ne? To by asi koukal. Ale až na tu dobu operace, se mi to fakt líbilo. Pak si jdu dát po dlouhém stání kafe. Jako obvykle s mlékem a kopou cukru. Tady to jinak nikdo nepije. A automat taky jiné kafe nedává. Už se těším na velký hrnec kafe s mlékem jen tak. A ty jejich čaje se šlehaným mlíkem, no nevím, jestli jim kdy přijdu na chuť. Ještě projít vizitu a je na čase jít domů. Slíbila jsem Shalini českou čokoládu, tak jsem jí donesla Studentskou pečeť. Ta je má oblíbená. Tady ty čokolády jsou drahé a nejsou dobré.  Sice tady lze sehnat Lindt a další dobré značky, i když jsou pekelně drahé, ale pokaždé, když jsem ji otevřela, a to jsem na ni měla sakriš chuť, k tomu jsem čokoládový závislák, vzápětí mě při pohledu na ni, povleklou bílým povlakem, přešla. Po cestě domů kupuji suroviny na dietní večeři: brambůrky, mrkvičku s hráškem a kuřecí maso. Marouš má totiž zase problémy s trávicím traktem J Takže oslava bude opravdu decentní a dietní. A až příští týden půjdeme třeba na nějakou opulentní večeři, nebo oběd. Po cestě k autu, s taškou plnou nákupu, zaplouvám do obchodu s oblečením. Po pěti minutách vybírám Markovi krásný, tmavě modrý svetřík z marine wool. Jakoby ušitý přímo pro generální manažery J Majitelka se mě snaží ještě umluvit do kalhot, svetru, bundy, nebo aspoň šály nebo čepice… Indové jsou rození obchodníci. Ale já nic jiného nepotřebuji. Se svetříkem spokojeně opouštím obchod, když za mnou vybíhá ven hulákající pán prodavač s mým nákupem…Jejda, já bych to tam bývala zapomněla a večeře by byla v čudu! No ještě že jsou tady takoví poctivci. To jiný by to maso a zeleninu střelil někde za plotem J