Jak jsem se s panem Stivínem v Delhi fotila

Takže se vracím ke koncertu, který se konal pod záštitou České ambasády v areálu Lotusového chrámu v New Delhi.

ja a pan StivinMara

 Kultury si tady moc neužijeme a tak s radostí pozvání vítáme. O to víc, když zjišťujeme, že jeden z hlavních protagonistů večera bude pan Stivín. Moc se těším.

Tatínek mě v první třídě přihlásil do hudebky na hru na flétnu. Hrát jsem vydržela asi devět let, na gymplu mě už ale šoupli do orchestru a tam mě to nebavilo. Flétna není tak hlasitý nástroj, aby šla sama, pokud nehraje sólo, slyšet.Asi jsem nebyla teamový hráč. Nuda. Mě bavilo hrát samotnou v doprovodu klavíru nebo druhé flétny. No a tak moje kariéra flétnistky, ke zklamání mého tatínka, skončila. Ten ve mně totiž viděl virtuosa.

Takže abych se vrátila, pana Stivína máme s taťkou moc rádi. Na místo konání jsme se i přes hustou dopravu a zastávku ve skladu DHL dostali včas. Auditorium bylo vymražené snad na deset stupňů a tak jsem byla vděčná za to vnuknutí před odjezdem, že jsem mimochodem sáhla po šále, kterou jsem se pak přikryla, zatímco ostatní mrzli.

Koncert byl úžasný, líbil se i Markovi, který mimochodem za sebou má také, sice krátkou, ale kariéru flétnisty J Pan Stivín nás oba nezklamal, byl úžasný a sršel vtipem, samozřejmě kromě svého neuvěřitelného umu hry na cokoli, do čeho se dá fouknout.  Poté zahráli i manželé Havlovi, tentokrát se mi to líbilo více, než na Ambasádě. Nakonec  toto trio, manželé Havlovi a pan Stivín začlo improvizovat a bylo to super. Najednou bylo po koncertě a já jsem litovala, že to uběhlo tak rychle.

Od začátku koncertu jsem měla na mysli jednu věc. Pan Stivín mi nesmí pláchnout, musím se se ním nechat vyfotit. Už jen pro taťku J Ten bude rád. A já samozřejmě taky! Připadám si jak puberťák, který jde žádat o autogram svou oblíbenou popovou hvězdu. Pan Stivín ochotně pózuje, za což jsem mu vděčná.

Poté máme exkluzivní příležitost se podívat do Lotusového chrámu. Takové příležitosti nevyužít, by bylo barbarství. V otvíracích hodinách se to tady totiž hemží turisty a tak být v areálu po zavíračce a procházet se potmě po areálu a po chrámu jen ve dvaceti lidech, je luxus, který se už pravděpodobně pro nás nebude opakovat.