Hurá, máme WiFi

Nase WiFi

16.10.2008 Ráno připravuji Černochovi dietní sandwich, pak sedám ke stolu a píšu deník. Mája kolem mě šmejdí s koštětem. Volám Evě z ambasády, jestli platí ten tenis a domlouváme se na příští týden v sobotu. Ještě si musíme koupit rakety, mají tady super Wilsony za tisícovku. Ještě to zkouknu na internetu. Za chvíli volá Marouš, chudák, nezačal mu dnes úplně nejlépe. Rozčiluje se, že mu nic nefunguje, počítač, telefony, tiskárna, klimatizace a tak pátral. Vypátral, že není puštěná elektrika. Ti šmejdi j na noc vypínají a zapínají ji až v devět ráno. Hned instruuje Dineše, že to teda neee, tady se bude pracovat už od osmi!  Pak se ještě ptá, jestli tady náhodou nejsou náhradní klíčky od kanclu. Mají tady totiž jiný systém zamykání dveří a naneštěstí si zabouchl dveře od kanceláře, kde měl mobil, telefon, notebook, prostě všechno. Bohužel. Má je zamčené v brašně v kanceláři. Celý svazek. Musí najít někoho, kdo to vyřeší. A taky že našli. Naštěstí chlapík dveře otvírá během dvou minut. Zkouším volat panu Chanderveerovi, kvůli WiFi a opět je „kupodivu“ nedostupný. Včera mu Marek pohrozil, bububu, že jestli to nedodělá, zavolá jeho šéfovi. Opravdu se zlobil. O půl jedenácté zvonek, jdu otevřít a div neomdlím. Zdraví mě Chanderveer a jde zapojit WiFi. Spím, či bdím?! Marek ho musel hodně vystrašit, že přišel. Můj notebook nemá operační systém v angličtině a tak společnými silami nastavujeme bezdrát. Nakonec to funguje a to už přijíždí Marek a jen dolaďují pár detailů. Jedeme do kanceláře, Marek pracovat, já jedu s Dinešem a J.K. koupit mobily. Po nekonečném vybírání si hoši berou HTC (vybrali si ho hlavně pro to, že tuhle značku má Marek) a já jsem si vybrala Nokia 3600. Nutí mě do barvy, která se mi nelíbí a bohužel ten co chci, není na skladě. Přivezou mi jej až zítra. To jsem teda zvědavá. Jdu koupit pár věcí do Galerie a tam potkávám holčinu kolem dvaceti let, se zájmem mě pozoruje a po chvíli váhání se mě velmi hezkou angličtinou ptá, odkud jsem. Říká, že se normálně nepouští do řeči s cizími lidmi. Ptá se, co tady dělám, ve zkratce vysvětluji a ona mi na oplátku prozrazuje, že studuje na inženýra, nevím, co přesně a je ve třetím ročníku. Vyměňujeme si mobilní čísla a slečna Dipti, nechá si říkat Tingtings, mi říká, že by se se mnou moc ráda sešla a popovídala. Za hodinu mi volá, jestli mám čas zítraJ Jestli stihnu ten pohovor dopoledne, ráda půjdu. Dobrá příležitost poznat možná i lepší  stránku indické povahy a kultury. Ráda bych si změnila názor na tento národ. Pak jsme do večera v kanceláři, kde se mi nedaří vytisknout si vizitky. Už jsem unavená, tak jedeme domů. Těstoviny s česnekem, cibulkou, sýrem a kečupem do nás padají, jak Němci do krytu. Hop do sedačky a čumíme na film. Dnes je první večer, kdy nemáme puštěnou klimatizaci. Začíná mi být zima, venku je jen 26 stupňů. Zítra mám v plánu pohovor v Artemis Hospital  a koupit si nějaké rostlinky do bytu, ať to tady trochu ožije.