Grilování na ambasádě

evca a jardamisa

25.10.2008 Sobotu mají mazlíčci rádi… můžou lenošit.  Mája v nedohlednu, patrně mi nerozuměla, když jsem jí vysvětlovala, že nemá chodit v neděli. Vsadím se, že přijde zítra. Domluvili jsme se s Dipti, že půjdeme společně někam na oběd. Dali jsme si menší snídani a hop na scooter a drandíme určeným směrem. Setkáváme se s Dipti a jejím tátou, který ji přivezl a jede zpátky do kanceláře. Je právník a říká nám, že se nám postará o řidičák a možná i o pracovní víza?! Ale nebudeme se už raději spoléhat na nic a na nikoho. Můžeme být už jen příjemně překvapeni. Marek je trochu zklamán výběrem restaurace, protože je vegetariánská. Objednáváme si něco jako pizzu, idlí a pálivý paneer v něčem jako omeletě. Dostáváme k tomu automaticky indický nápoj lassi, kterého se Mára odmítá byť jen dotknout, protože je to bílé, plavou v tom bylinky a vypadá to fakt podezřele. Ale já jdu do toho.Hmm, pravda, není to moc chutné, chuť to má mdlou, jako když se scedí tvaroh. Mně spíš chutná ovocné lassi, sladké. Zase jsme si nacpali bříška. Pak si ještě dáváme indickou kávu a platíme. Přijel pro nás Narinder a všichni tři nasedáme do auta a jedeme směr New Delhi na ambasádu hrát tenis. Dipti má kdesi schůzku, takže se sveze s námi. Cesta ubíhá rychle, i když je docela provoz kvůli svátku Diwali, kdy si lidé navzájem dávají sladkosti a dárky. Jako na Vánoce. A už jsme na místě, voláme Evče, ta si nás vyzvedla na bráně. Dipti je zvědavá a ráda by se podívala do areálu. Už je dosti hodin, máme jen hodinu na hraní, takže jen rychlá prohlídka, pak se loučíme s Dipti a jdeme se převléct. Jsme zvědaví, jak nám to půjde s novýma raketama. Zahráli jsme si fakt dobře, Jarda s Evou nás pěkně prohnali,  byli jsme mokří jak myši, ale ten pohyb nám jen prospěl. Rakety jsme si očuchali, tak snad už to bude jen a jen lepší. Pak nás oba překvapili, protože měli nachystané grilování a Marek s hrůzou zjistil, že zapomněl to vínko doma… Večeře byla výborná,domácí chleba, kerý pekl Jarda!, kuřecí masíčko, salátek, vínko, pivo, slivovice... Setkali jsme se s Marianem, který bydlí hned ve vedlejším bytě a má tady dva pejsky, labradora a dalmatina. Je to bezva večer, moc jsme si ho užili. Jsme přecpaní, spokojení a tak v nejlepším raději odjíždímeJ Bereme cestou zpět Ditpi . Na trhu nám něco koupila. Paan…betelový list s mentolem, místo tabáku. Má to moc ráda a je to prý děsně osvěžující. Trochu se zdráháme, ptám se jestli je to bezpečné jíst. Mám obavy o naše vnitřnosti. Že jasně, tak Marek zkouší první. I když se bál, protože nevěděl, kdo to kde balil a hlavně je to opravdový list! Ovázaný gumičkou a vevnitř je tmel, jakýsi ořech, mentol a bůhví co eště. Žvýkám to taky, je to mentolové, hořké dohromady a úplně mi to svírá celý krk. Je to prý ale poprvé normální. Jen aby… Jen to nesmíme polknout, bylo by nám špatně. Nechává se to za škraní a tři hodiny. Marek to vyplivnul po pěti minutách a já jsem se hecla vydžela jsem to tak čtvrt hodiny. Příště nám slibuje sladký paan. Doufejme, že na to zapomene…