Delhi Haat

stanek s botamimisa

28.10.2008Dnešek je pro Indy významný den. Je Diwali, festival světla. Král Ram, se vrací domů po čtrnácti letech strávených v lese se svou ženou a lidé mu ukazují cestu zpět domů tím, že všude zapalují svíčky, světýlka, aby trefil. Schází se celá rodina a modlí se, dávají si dárky. K tomu patří i petardy a ohňostroje. Jenže Narinder je doma, takže se dostaneme na výlet pouze tehdy, když si zaplatíme taxíka na celý den. Mareček je zlato, ví kam zavolat a zajišťuje velké auto Toyota Innova, takže se tam všichni pohodlně vejdeme. Vyrážíme v jednu hodinu, Dipti se pasovala na post průvodce a tak jedeme do Delhi. Na silnicích je kupodivu docela husto. První míříme na místo, které se jmenuje Delhi Haat, je to velký trh, ale jelikož je Diwali, potkáváme tady dosti bělochů a minimum místních. Opravdu tady člověk může koupit sortiment botami počínaje, hedvábnými šátky konče. Nebo spíše nekonče, jelikož je toho tady vskutku příliš. Líbí se mi halenka, Dipti smlouvá a tak ji mám za dve stě rupií. Prý se máme jen dívat a pak jí říct, co se nám líbí, protože ona nám smluví cenu. Jelikož jsme cizinci, napálí nám tak tři sta procent navrch (kdybych napsala tisíc procent, což se více blíží pravdě, těžko by mi někdo věřil). Procházíme stánky, mají tady opravdu neuvěřitelné věci. Kupujeme pár dárečků, Dipti nám ušetřila pár peněz, ale Indové jí za to nadávají, proč nám pomáhá, vždyť my přece máme peníze, ať platíme, že prý okrádá svůj národ…fuj, to je fakt hnusné…Procházíme kolem stánků s jídlem a to už Mára vzpouzí, že by si dal něco dobrého J Jen všude kolem nás lítají davy much a tak obsluha instaluje větrák, který od nás hmyz odhání. Dáváme si jakési smažené knedlíčky s masem a polévkou,jmenuje se to „momo“, Cat s Robbiem si dávají vařené knedlíčky a Dipti si objednává smažené brambory s čili a medem. Všechno je moc dobré, ale Dipti to má nejlepší a tak jsme jí to chudákovi sežrali. No a pak jsme si dali tohle ovocné pivo, vůbec to pivo nepřipomná,je to strašně sladké, ale dobré, nicméně tam není žádný alkohol. Takže nechápu, jak to, že se to jmenuje pivo…a ani trošičku to není hořké… Marek trošku trápí Dipti, pořád si z ní dělá srandu, ale holka je chytrá, už si na něj pomalu zvyká a sem tam mu to vrátí. Vyrážíme směr India Gate a k prezidentskému paláci, ale vše je uzavřené kvůli Diwali a možným hrozbám teroristických útoků. Ale tyto snad hrozí jen na přeplněných trzích. Takže vše vidíme jen z auta. Zastavujeme v jednom krásném obchodě s luxusním zbožím a narážíme na expanzivníRusy. Dipti si od pouličního prodavače kupuje dřevěnou kobru a straší jím Marka, který se

toho dřeva nechce ani dotknout a prchá. Ale pak vidíme něco co nám bere dech. Na zemi sedí chlapík a v košíku má kobru. Tuším, že má asi vytrhnuté jedové zuby, i tak mi to zvíře nahání hrůzu. Marek je vyplašený a couvá do uctivé vzdálenosti. Dipti je odvážlivec a sahá na hada. Pak mu dáváme dvacet rupií a on odmítá, že prý je to málo peněz. Pchá, co by chtěl? Vždyť ta kobra nemá ani zuby! Nakonec nám vyrval těch pár rupií z ruky… najednou je jeho pohrdavost tatam. Dvacet rupek je dvacet rupek. Dipti mi kupuje dáreček, řetízek na kotník. S rolničkami, aby prý Marek věděl, kde jsem. Chacha. Nějak na nás padá únava a tak si jedeme dát kafe do Galerie. Chybí mi kofein a tak si s chutí dávám preso s mlékem. Marouš je mlsoun, jde po koblížku s čokoládou a sladkém pití. Dipti se směje, že si tohle dávala jako prcek. Všichni si pošušňáváme na kofeinu, když najednou slyšíme řev jak od pardála. Otáčíme se a vidíme ječet Japonku. Pořád piští , nohy za ušima a kamsi ukazuje. Paní vedle nám potvrzuje, že to viděla potkana. No jéje. To je toho. Ale Japonci se urychleně zvedají a opouštějí podnik. Co čekali? Že v takovém špinavém městě nebude ani myš??? My si to v klidu dopijeme, nejsme přece z cukru. Pak zhuntovaní za celý den padneme do pelíšku a špíme…

Ilustrativní fotky na: http://mouse21.rajce.idnes.cz/cat_in_india/#