Bouchací kuličky na letišti?

5.12.  Dnes přijedou Australánci. Minulý týden psali, že jedou domů dříve, Cat tady nějak stoná. Přijedou jen na jeden den, respektive se jen vyspat, letadlo jim letí v sedm ráno. Já jdu do práce, takže je Narinder zvládl sám vyzvednou na letišti a poslala jsem jim klíč, ať se můžou vyspat a vysprchovat se, po tom dlouhém cestování, jistě ani nepohrdnou sprchou. Už se na ně těším. Budou mít jistě spoustu zážitků. Domů se z nemocnice dostávám až kolem páté a pak následuje vítání a k tomu dostáváme dárek. Já náhrdelník z Nepálu a Marek flašku vodky J Marek dneska celý den školí a tak přijde až pozdě večer. Narychlo jsme s Cat něco ukuchtily a dáváme si večeři. A pak si pochutnáváme na ovocném talíři. Nejlepší je ten medový meloun. Hned vzpomínám na babičku Kovařičku, která ho má moc ráda. Fascinovaně poslouchám, kde všude byli, zážitky z vlaku, jak Cat sedělo na její „posteli“ ve vlaku pět Indů a koukalo na ni, jak spí a přišlo jim divné, když se jim snažila vysvětlit, že nechce, aby jí seděli na pelechu.  A to už přichází Marek z práce a samozřejmě vytahuje slivovici J Jedna z prvních otázek se týká Varanasi. „Viděli jste v Ganze nějaké mrtvoly?“ Prý jo, jeli se projet na loďce a kolem nich se vznášel nafouknutý svatý muž. Je to běžné. Sice je zatíží kamenem, ale oni stejně vyplavou…A taky kolem proplula zdechlina krávy a sem tam psa… „A smrdí to tam?“ Smrdí, ale ne tak hrozně, jak by člověk očekával. Nejvíce je zaujalo neskutečné množství lidí, koupající se ve špinavé vodě. Ve stejné vodě se lidé myjí, perou prádlo, čistí zuby a pohřbívají mrtvé…Tomu se člověku ani nechce věřit. „A Nepál? Jaký je?“ Krásný, určitě tam musíme jet. Nádherná příroda… Mě to tam moc láká, i když nevím, jestli Marek bude pro nějaký trek, protože nerad chodí pěšky…on nejraději všude na kole…když už.  To už mi říkala i Maruška, Markova mamka.  Dneska se střílelo na letišti v Delhi, dozvídám se ze zpráv. Nakonec Indové na nic nepřišli a neví, jestli to byla střelba, nebo jen bouchací kuličky…amatéři…