Bondovka a popcorn

17.11. 2008 Na dnešek jsem se vůbec netěšila. Marek odlétá do Henley u Londýna. Čeká jej devítihodinová cesta letadlem. A mě čekají tři osamělé dny. Nebo ne? Vezeme Marka na letiště, myslela jsem si, že se rozloučíme v odletové hale a ono prd. Nikoho, kromě cestujících, do objektu nepustí. Hm, tak jen letmá pusa před dveřmi a očima Indů, jé to bude skandál. Dva Evropani si dali pusu na veřejnosti! Už vidím jen Marouškova záda ... Abych se zabavila a nemyslela na to, že mi Marek chybí, jedu do Ambience, koupím tam lístky do kina. Rozhodly jsme se s Evčou, že zajdeme na Bondovku. Ani to není tak drahé, jak jsem očekávala. Snažím se v obchodě najít kvasnice, slíbila jsem Černouškovi, že se pokusím upéct chleba. Ten jejich toustový a sladký se prostě nedá jíst. Je to pěkný humus. Ptám se jednoho zaměstnance, ten mě posílá za jiným, ten mě zase vede k dalšímu, ten mu ukazuje jiného pomocníka a nakonec mi ten poslední řekl, že sorry, not available. Prostě nemají. Zvoní mi telefon. Dipti. Přijde na návštěvu, ať prý se necítím sama. Dělám jí doma palačinky s mango džemem a medem. Oblizuje se až za ušima. Jelikož tady není Marek, který by zbaštil těch ostatních patnáct palačinek, posílám jejímu příteli Sachinovi taky pár kousků. Dipti se mě snaží vzdělat nejen jako kuchařku, ale i v hindi. Učí mě pár vět. Hned u první, co řeknu, dostává má učitelka, takový záchvat smíchu, že není schopná mluvit. Co je?  To mě teda moc nemotivuje… Co jsem řekla? Co je na mé výslovnosti? Zjišťuji bezprostředně… Místo „učím se“, říkám „prdím“. Myslela jsem, že takové přeřeky se stávají jen ve velmi vtipných filmech…Po zábavném hindi sedánku, vezeme Dipti do práce a pak vyzvedáme Evču a jedeme do kina na pátou hodinu. V mallu mi je zima, všude naplno puštěná klimatizace, a tak po delším hledáni si s Evčinou asistencí kupuji hezký červený svetřík. Pak jsme smlsly hranolky od MacDonalda a spláchly jsme to Coca Colou. Musíme vše dojíst v koutě u vchodu do kina, nechtějí nás, ty ludry, s hranolkama pustit dovnitř. Pak si kupujeme velký popcorn a míříme do kinosálu. Hmm, vypadá to dosti pohodlně a taky že je. Sedíme si jak královny, křoupáme popcorn a hltáme Bonda. Po necelé hodině se film zastavil a na plátně vyběhl titulek „ běžte si koupit popcorn a něco na pití“. Hahahaa. Tak jo, jdeme. Než se ale stačíme vrátit, film už zase běží…to snad ne! Vždyť nás poslali pryč a teď nám kus filmu utekl!!! Křoupáme druhou krabici popcornu…jej, ten je dobrý. A celkový dojem z kina? Film nás pobavil, sedačky velmi pohodlné, popcorn vynikající, prostředí příjemné a málo lidí. Přijdeme zase. Volám Narinderovi, že na něj za pět minut počkáme před hlavním vchodem. Zdráhavě z něj leze, že může až za půl hodiny, odjel si na večeři! Cože? On si dovolil odjet s autem, které není jeho a jehož benzín neplatí ? To je vtip? Dnes to je už druhý přestupek. Jen co Marek vytáhne paty z domu, Narinder si už dělá, co chce. Jsem vzteklá… Mezitím se tedy ještě potulujeme po obchodech, v knihkupectví nám čas ubíhá rychle. Pak Evču vezeme domů a já potom kárám řidiče. Vytýkám mu, že není možné, aby bez našeho vědomí používal auto ke svým soukromým účelům. Bohužel, je mi líto, ale za dnešek, kvůli nedodržení pravidel, nedostane peníze. Tohle je jediný způsob, jak je potrestat. Nic jiného na ně neplatí, než jim sáhnout na peníze L Marek mi už začíná chybět…