Aloo parantha

Aloo parantha 13.11.2008 Volá mi Dipti, že mám jistě čas, tak ať ji jdu vyzvednout do Galerie, čeká ne mě. Zrovna jdu Markovi  donést oběd, jako správná ženuška. Pak si nechávám zkrátit za dvanáct korun kalhoty u krejčího. Popravdě v jeho umění příliš nevěřím. Jenže ty kalhoty si zkrátit sama nedovedu a nosit je bez podpatků nemůžu. A tady v tom prachu a odpadkách nebudu chodit jak trouba na podpatkách…no ne? Sedí venku za šlapacím šicím strojem a na počkání upravuje oblečení. Trvá to deset minut, výsledek je docela slušný. Jdeme pěšky domů. Dipti si vzala za úkol mě vycvičit coby kuchařku zvládající indická jídla, než pojedu na Vánoce domů. Dnes mě naučí parantha. Jsou to takové plněné placky. Náplň může být jakákoliv, brambory, květák, mrkev, paneer, jednoduše, kdo si co zamane. Další položku kulinářského umění zařazuji do svého repertoáru zvládnutých indických pokrmů. Nakonec ze mě bude opravdická hospodyňka. To jsem se nemusela pachtit šest let na medicíně…  a tak raději ještě píšu Hassanovi, jestli můžu do nemocnice, do doby, než budou víza, aspoň jako observer- pozorovatel. Odepisuje mi, kdy že chci přijít, že s tím nemá problém, jen musím mít tu registraci! Hurá, dobrá zpráva, výborná zpráva. Konečně se na obzoru rýsuje alespoň minimální náznak mé seberealizace. Psal, že se bude snažit pošťouchnout tu byrokratickou sebranku na MCI. Večer jdeme opět na tenis, tentokrát mám dojem, že vzteklinu dostal Marek. Jsem opravdu ráda, že se nevztekám během hry jen já. Vypalujeme DVD z recepce pro Ditpiny rodiče, jsem pozvaná opět k nim domů, tak jim dovezu mini překvapení. To budou koukat, jak jejich taťka trsal!