Vystřízlivění ze Ze-mě-třes-ení - 26. - 27. dubna 2015 - Lho, Nepál
Každý se k události postavil svým osobitým způsobem. Místní první den truchlili v dlohotrvajících ceremoniích pro zemřelé. Jejich nářky se ztrácely v troubení a bubnování starodávných hudebních nástrojů. Oplakávání těl bylo srdceryvné a rozloučení s jejich dušemi hluboce emotivní.
V místních horách žijí především obyvatelé tibetského původu a jejich budhistická víra posiluje pozůstalé v zákonitostech reinkarnace, kteří se tak se zemřelými loučí jen na chvíli.
Jediné, co se zračilo v jejich odevzdaných pohledech, byla pokora a mír. Družili se v komunitě, vyčkávali oddaně na minuty příští na pláni pod velehorami, naprosto bezprizorní, bez střechy nad hlavou, přežívali pouze na holé zemi pod celtami. Duševní vyrovnanost s prokazatelně čitelným klidem místních obyvatel se mísila s průzračným vzduchem a krystalicky čistou nadějí, že přežijí. Strávit všechny následky přírodní katastrofy vyžaduje značné úsilí a soustředění. Vědomí lidí v těchto nadmořských výškách pracuje na vysokorychlostních frekvencích zintenzivňující prožívání i cítění. Prána je brána k vyšší moci zavolané kupomoci.
Události všedních dní zdobí jejich obětiny, rty v šepotu recitují mantry a černí orli střeží jejich obydlí z výšek, jež se dotýkají nebes. Nic zbytečně nepřeceňují, žádné prožitky zbytečně nedramatizují, jsou smysluplně činorodí a soustavně vydýchávají roztodivnosti přírody. Jednoduchý životní styl nenabízí prostor k psychickému zhroucení či nemístným reakcím, tyto emotivní výdobytky nezdobí jejich bytí na rozdíl od psychicky labilních človíčků zhýčkaných blahobytem vyspělého západního světa. Především pravidelné akty víry udržují žádoucí mentální hygienu všech jedinců na pomyslném maximu vysokohorské úrovně.
Obdivuhodná vznešenost a harmonie se zračí ve všech projevech tohoto spirituálně vyspělého obyvatelstva na míle vzdáleného od civilizovaných oblastí. Celou svou bytostí se plně soustředí na přežití, jsou odolní vůči větru a dešti a ani poryvy strachů či další uragány záchvěvů bezmoci nevymlátí jejich rodné kořeny zapuštěné zde hluboko v zemi.
Jejich akceptace nenadálé situace je obdivuhodná. Dimenze lidské důstojnosti je bezbřehá a patří jim má hluboká poklona. Pro mne jsou mistry žití, učiteli bytí bez lpění a nervových zhroucení.
Pohled na tyto zubožené, přírodním neštěstím zdevastované lidské bytosti a jejich příbytky byl krutější než všechny horory 21. století. Přijetí nenadálé situace bez přikrášlování, tak jak je, v její syrové, surrealistické podobě bez dramatizování, stěžování a lamentování, byla tou nejvýstižnější životní lekcí pro turisty, kteří se na místě vyskytli. Oduševnělé bytí zdobí jejich žití. Jejich prosté životy jsou klenoty a pro poutníky západní provenience mohou být v mnoha ohledech vzory.
Diametrálně odlišné vnímání a jednání se mísily mezi příchozivšími turisty. Cizince zaplavovaly smíšené pocity - prvotní chaos se přeměnil v šok, panika se postupem času vystupňovala do hlubokých depresí a chvilkové euforie z přežití vystřídaly nepojmenovatelné emotivní výlevy gradující v neadekvátní neurotické projevy. Stres byl rozpuštěn v už tak dosti řídkém vzduchu a napětí by se dalo pomyslně krájet. Vibrace negativní energie otřásaly i odolnými náturami a ustát zemětřesení v porovnání s proměnlivými člověčími náladami bylo to nejmenší. Lidská pokora se vytratila do nedohledna. S politováním musím konstatovat, že vděčnost za život nefiguruje na seznamu životních hodnot většiny lidských bytostí ze Západu. Úcta a respekt, tato slova jako by byly pojmy ze slovníku cizích slov.
Jediná otázka, která zůstávala trvale viset ve vzduchu a vyplňovala mé chvíle kontemplace, byla: „Proč jsou tak očividné rozdíly mezi chováním a přístupem jedinců ze „zahraničí” a místních z „třetích zemí”? Je to snad tím, že nejsou psychicky ani fyzicky připraveni na nepředvídatelné podmínky nejvyšších velehor světa? Tuší vůbec, do čeho se pouští, a co vše na ně čeká na cestě za uspokojením svého snu či ukojením potupného ega? Ví, jaké nástrahy na ně číhají na každém kroku treku? Jak dalece si dokáží přiznat, zda na vrcholové výkony ve velehorách opravdu mají a nebudou ostatním přítěží? Odváží se vyhodnotit vlastní možnosti a rozpoložení bez dotyku černého svědomí? Jsou zdatnými jedinci v extrémních situacích a přeborníky na krizové rozhodování, jenž takové parametry psychiky toto výjimečné prostředí vyžaduje?”
Pozorováním a „místním šetřením” lidského charakteru jsem dospěla k závěru, že absolutně chybí jakákoliv sebereflexe vlastních limitů a hranic svých schopností. Samozřejmě nelze generalizovat, ale převážná část doposud odvážných, v cizině narozených, pak v hodinách pravdy na postiženém místě psychicky strádá, sáhne si na pomyslné dno svých možností, beze zbytku vyčerpá zásobárnu svých sil na mnoho dalších dní a na základě toho pak ovlivňuje negativně okolí nebo jedná nevybíravým způsobem. Mnozí v sobě skrývají strachy a pochyby, litují toho, co v minulosti neučinili, a trápí je malichernosti namísto toho, aby byli vděční, že žijí. Nežijí v přítomnosti, jejich pozornost odvádí bludné domněnky a jejich mysl se tříští do vodopádů dohadů a nepřekonané bolesti z nezdarů či potupných ústrků. Prachobyčejné situace je uvádí do rozpaků, postupem času se odkývají slabé stránky, agrese a obnovují se jejich bolesti a rány uštědřené v minulosti. Vytvářejí si nepodložené iluze a obelhávají sami sebe opojnými iluzemi a nesmyslně se trápí neexistujícím. Jediné, co je zajímá je, jak se doma opijí, (aby na vše co se odehrálo definitivně zapomněli a vytlačili násilně své pocity do nevědomí, poznámka autorky).
Je strach ze smrti opravdu tím největším démonem lidského žití? Jak je možné, že lidé neumí ocenit to, že ŽIJÍ a DÝCHAJÍ horský vzduch plný elementů energií? Proč neustále něco řeší, vymýšlí a utíkají před vlastními fóbiemi místo toho, aby si je vnitřně zpracovali? Je tak těžké vychutnat si dosytosti ten slavnostní přeživší moment kafastrofy? Co víc bychom si mohli přát? Jen BÝT, TEĎ a TADY, živí, zdraví a optimističtí než se na nás zřítí laviny...
Jak se říká, „měli jsme štěstí v neštěstí”. Vždyť nikdo nebyl zraněný, měli jsme střechu nad hlavou dřevěné chaloupky, jídlo a pitnou vodu, přívětivé zázemí, a i když jsme se nacházeli v nadmořské výšce přes tři tisíce, teplota se v noci pohybovala kolem osmi stupňů, zdálo se, že nás nic neohrožuje na životě, a navíc zasněžené vrcholky osmitisícovek velkolepě oslňovaly naše výhledy do okolí. Tyto osudově příznivé momenty stály za pokorné chování a příjímaní laskavostí s vděčností za relativní bezpečí.
Alexandra Kropp
České tradice Velikonoc jsou ve světě nepochopitelné
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/11/29877/w230/Bf162926.png)
Velikonoční svátky, jako tradiční oslava jara, jsou vždy tak trochu pomstou pro ženy. Vždy, když na to přijde a já v cizině vyprávím, jak se svátky „zmrtvýchvstání Ježíše Krista” u nás slaví, všichni nechápavě kroutí hlavami.
Alexandra Kropp
Hospodská etuda aneb Já U zlatého tygra
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/11/29877/w230/Bf162926.png)
Už si nevzpomenu, kdy jsem byla v hospodě naposledy, ale když jsem v ČR tak je to skoro povinnost, tudíž návrh, že se sejdeme „U tygra“ jsem nijak nerozporovala. U Zlatého tygra mě políbila pisatelská múza...
Alexandra Kropp
Reflexe Sametové revoluce
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/11/29877/w230/Bf162926.png)
Juchů juchů, 17. listopadu je tu! Co by s námi bylo, kdyby ho tenkrát v roce 1989 nebylo!? Svoboda slova, pohybu je tu...
Alexandra Kropp
Barvy podzimu přebila paní zima
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/11/29877/w230/Bf162926.png)
Martin na bílém koni letos skutečně přijel, i když o den dříve, ale vyzdobil mi úžasně ranní rozjímání.
Alexandra Kropp
Česká země je pestrobarevně malebná a podzimně voňavá…
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/11/29877/w230/Bf162926.png)
Ta podzimní nádhera, jež se míhá za okny je daleko výživnější a nesrovnatelně obohacující než to, co nám nabízejí obrazovky mobilů nebo počítačů... Miluji jízdy vlakem a surrealisticky zbarvenou, šťavnatou pestrobarevnou krajinu.
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Město duchů Kirjat Šmona. Ostřelovaný sever Izraele, o němž se nemluví
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Domy zničené raketami a dělostřeleckými granáty, žáci, kteří nemohou složit maturitu, požáry...
Rajchl má sponzory, kteří o darech nic nevědí. Pokud jdou vůbec dohledat
Premium Strany a koalice musely tři dny před evropskými volbami zveřejnit na svých webových stránkách...
Prach bitvy opláchl v Suezu, jeho fotka stvrdila bleskový triumf Izraele
Seriál Izraelský voják s tmavýma očima a zářivým úsměvem se stal ze dne na den hrdinou svého národa....
Egypt odebral licence 16 firmám kvůli pouti do Mekky, klienti měli běžná víza
Egyptský premiér Mustafá Madbúlí v sobotu nařídil, aby bylo zbaveno licence šestnáct cestovních...
![Objemné plenky mohou způsobit horší paměť](//1gr.cz/u/free.gif)
Objemné plenky mohou způsobit horší paměť
Není asi velkým překvapením, že dostatek vhodného pohybu je pro správný vývoj miminka naprosto zásadní. Jen málokdo si ale dokáže představit, co...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 319x
Světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka - průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství při cestování a už několik let se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují.
Její aspirací je sdílení vlastního osobního příběhu:„Cesta životem snovým a smysluplným, okořeněná inspirací a motivací pro druhé k žití plnohodnotných dní” prostřednictvím osobní stránky SAMA NA CESTÁCH (www.samanacestach.cz).
SDÍLENÍ JE PÉČE, PÉČE JE LÁSKA A LÁSKA JE NADE VŠE