Vše je jak má

V dobách dávno minulých, kdy jsem ještě byla nesmělá a mladistvě nezkušená, přikovaná rodinnými pouty k rodné hroudě a neschopností promluvit ani slovo cizím jazykem, jsem jen prostopášně brouzdala prstem po mapě, točila donekonečna globusem a naivně fantazírovala, kam bych se ráda podívala.

Tyto neutěšeně bláhové okamžiky se datují do doby socialistické šedi, kdy vlastnictví cestovního pasu s vízovou doložkou na západ bylo jako miliónová výhra v loterii. Ale pak se všechno jedním šmahem změnilo, bezbolestná sametová revoluce vydobyla svobodu pohybu, která je ovšem podmíněna dostatkem finančních prostředků, jež jsem tehdy ovšem neměla.

Omámila nás lákavá vůně amerického snu a hollywoodské seriály o zlaté mládeži Beverly Hills 9010 a Merlose Place nám absolutně zkreslily skutečnou realitu a znásobily nadšení z přehršle možností dostupných na západě.

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsme se odhodlala vystrčit paty z rodné Ostravy. Kuráže mám sice na rozdávání a odvahy za dva, ale nějaké neviditelné ruce mě vždy držely zpátky.

Tenkrát jsem netušila, že VŠE JE JAK MÁ a VŠECHNO SE DĚJE V NÁŠ PROSPĚCH. Můžu odpřísáhnout, že je to svatá pravda, protože se mi toto pořekadlo už několikrát potvrdilo.

Přestože jsem se rozhoupala až po svých třicátých narozeninách a mám drobátko zpoždění v toulání po zeměkouli, ničeho nelituji. Počkala jsem si na správnou osudovou vlnu, jež mě šplouchla na místa lákavá a naprosto osvěžila moje stereotypní prožívání života. Poskládala jsem si vlastní extravagantní mozaiku ze střípků zážiků a roztodivných soustav okamžiků na půdách exotických světadílů.

Vyčkala jsem si na správný moment uchopení svého já a nebála se nejistoty a neznáma. Mohla bych se sice cítit nepatřičně mezi všemi těmi náctiletými cestovateli, kteří jsou na cestě kolem světa a já si jen s úsměvem říkám, kde jsem v jejich letech byla…?

Není mi sice dvacet, ale o to více si můžu dneska vychutnat pocity svobody, jistoty a každodenních požehnání, jež pramení z moudrosti sebepoznání. Přestala jsem bažit po světových atrakcích, honit se za pamětihodnostmi a sčítat dny co jsem na cestě a devalvovat je na základě peněz, které jsem utratila.

Zato se ze mne opět stala autentická, zářivá a plnohodnotná osoba, která ví, co chce a jde si za tím, už ne sice hlava nehlava, ale vědomě se přičiňuje k osudové tvorbě svého bytí smyslupně a životodárně:-). 

Proto mějte na paměti, že nikdy není pozdě plnit si svoje sny, vášnivé touhy a dostát svým slibům a předpokladům, ať je vám kolik chce, protože jediný hřích, který nikdy sami sobě neodpustíme je, že se nevyslyšíme! A jestli jakkoliv trpíte, tak jen kvůli tomu, že vaše dětská přání byla zapomenuta, zakopána do hrobu nedůležitostí a upřednostňovány cizí potřeby, které vás ovšem nenaplňují. Neobviňujte okolí? Za to nemůže nikdo jiný, jen vy!

Na co ještě čekáte?

Až bude příhodná doba, vyhrajete závratnou částku v kasínu či splatíte hypotéku nebo až odrostou děti, atd.? Anebo už jste úplně zapomněli, co jste vlastně chtěli?

Bludný kruh povinností ovšem ale nikdy a nikde nekončí, od toho je kruh kruhem, cyklické opakování osudových zbloudění se nevytratí. Neutápějte se dobrovolně v doživotním strádání, stačí sebrat odvahu a vykročit z bláznivého kolotoče denodenních strastí a posunout uzdu své fantazie za hranice ztrouchnivělé představivosti.

Pokud si tento komfort dovolíte, procitnete. Připravte se na neutuchající příliv energií, extatických euforií. Začnete zažívat hordu radostí a zázračných okamžení, dostaví se blažené uvolnění se slastným pocitem zadostiučinění. 

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to za to stojí!

Ať už jsou zkoušky osudu jakkoliv spletité a náročné, opakujte si tuto zázračnou mantru a nevzdávejte se v zatěžkávacích situacích. Je to jen test vaší trpělivosti a statečnosti. Zúročíte-li veškeré zkušenosti a vyvarujete se stejným chybám, kdykoliv se ohlédnete zpět, můžete moudře pokývat hlavou: „Všechno je tak, jak má! (i když to v daný okamžik tak nevypadá:-).” 

S touto nezlomnou vírou se posunete mílovými kroky k vysněnému cíli! Tak jako já (hahaha).