„Kolik jarních sezón jsem v ČR vlastně promeškala?” Nevím... Ale jedno je jisté, na jaře příroda vzkvétá do své ušlechtilé spanilosti a voňavé dospělosti.
Ocitla jsem se opět v Evropě a všechny ty šeříky, odkvetlé pampelišky a tulipány mi s intenzitou sobě vlastní připomněly, jak jaro voní. Během několika měsíců příroda vzkvétá do své ušlechtilé spanilosti a voňavé dospělosti.
Napadá mě banální otázka:„Kolik jarních sezón jsem vlastně promeškala?” Už ani nevím. Vím ale to, že vůně kaštanů mi zamotá hlavu, klíčící kapradiny jsou nevinné jak plod dítěte v maminčině bříšku a petrklíče rozezpívají mou duši v žluté melodii za doprovodu varhan stromů. Blankytné pomněnky nám připomínají, abychom nezapomněli… Přivonět si a poklonit se matce Zemi za všechny její dary s roztodivnými tvory.
Bez uzardění musím přiznat, že jsem měla absťák. Ano, snad čtyři roky byl můj život ochuzen o tu nejlíbeznější epochu přírody, kdy vše klíčí. Samovolně pučící listy a květy probouzí stromy nekompromisně ze zimního spánku a lenošivé vrtochy musí jít stranou, protože jejich povinností je podtrhnout vlastní krásu pestrobarevnými skvosty jedinečného ročního období. Příroda kouzlí barevně voňavé etudy a naše oči ukojí jediný pohled na droboulinké květy, větvičky či klíčky. A zpívající ptáčci, kukačky a všechny líbezné zvuky dokazují, že se probudily a jsou opět svébytně na svém místě.
Bělostné konvalinky jsou opiem a projít se naboso v trávě je jako masážní terapie, která promasíruje naše smysly i pocity. Trávník je mechová peřina, jež hladí naše paty. I kdyby to byl jen ten jediný důvod proč jsem tady, abych opět přivoněla k rodné zemi, jsem za něj neskonale vděčná. Bytostně si uvědomuji, jak jsem na přírodu napojená, pro mne je oázou a musím ji mít na dosah, jinak chřadnu a jsem neduživá.
Jaro má neskutečné aroma, zeleň je sytá a nachová až oči přecházejí. Pohlédnu-li na les, napočítám nejméně šest odstínů zelené. Je to neskutečné, jak mocné vjemy příroda nabízí grátis a okouzluje nejen oči, ale vyživuje láskyplně mdlou osrdečnici.
Kolotoč přírody je neměnný, jako po létě přichází podzim, tak křehké jaro střídá zubatou paní zimu, aby v bezhlavém rozpuku ukázalo svou osobitou nádheru. Stačí jen dýchat a pozorovat, jak je život bezprostřední, upřímný a živelný, nic ho nezastaví a vždy si probojuje svou cestu na svět přes jakoukoliv překážku.
Každý rok nám jaro dává drahocennou lekci, ukazuje, jak je houževnaté, kypré a svědomité, donale vytváří podhoubí pro další okamžiky. I když za několik měsíců pomine, dává ze sebe vše a bez zábran kypí do vlastní přirozenosti. Příroda je moudrá učitelka, která jde příkladem a nabádá lidské tvory, jak by sami měli přistupovat k životu: kvést a vzkvétat, milovat, vonět a obšťastňovat druhé. Stoprocentní odevzdání se toku osobního příběhu.
Přeji všem, ať jsou jarní dny inspirací pro životní kroky i osobní smysluplné pokroky.
Mávám a posílám Vám vůni trávy, lesa a rozkvetlých kaštanů, stačí se nadechnout z plných plic a ať se děje, co se děje, hned je člověku hej:-))).
