Vesnice by potřebovaly oživit mladou krví, ale pracovních příležitostí na vesnicích je poskrovnu dojíždění za vším do města se vesničanům prodražuje.

Těžko továrnu, školu budete mít v každé vesnici. Dnes přece jen část lidí může pracovat zcela či částečně z domu, takže to je plus. V zemědělství pracuje ve vyspělých státech zanedbatelné množství lidiček. Když se za socialismu vesnice vylidňovala byly chalupy s nadsázkou za pár kaček. Dnes?

Mám za sebou město a teď vesnici a je to jak píšete. Život na vesnici je o dost těžší, ale barevnější. Díky za článek a přeji hezký den

Já děkuji za Vaše vyjádření, zajímavé je mluvit se starousedlíky a člověk pozná, že dnešní život na vesnici už není to co býval...možná byl v mnohém ještě těžší, ale určitě to bývalo mnohem klidnější místo k životu než je dnes.

Děkuji za Vaše

Držím palce

Moc děkuji

Také jsem vesničan, narozený v Praze, celý život jsem pracoval jako vesnický lékař a na důchod jsme se přestěhovali do svého rodového sídla na vesnici. Zahrada má velikost jedné třetiny hektaru. V mém věku je již co obhospodařovat. Ale v koronavirové době to byl dostatečný výběh. A když by mi to bylo málo, tak jsem vyjel pečovat asi o dva hektary lesa. Také jsme hráli ochotnicky divadlo, ale po Listopadu jsme se věnovali politice, založili jsme OF, pak ODS, ale za dva roky jsem zanechal členství přes veškeré potenciální výhody.

Psal jsem články do obecních zpravodajů, zdravotnickou osvětu, politické úvahy a článečky na pomezí náboženství, psal jsem články o organizaci zdravotnictví do Medical tribune, Zdravotnických novin a Respektu, než jsem pochopil, že naši spoluobčané mají zájem jen o komunistické zdravotnictví místo perfektně fungujícího postaveného na přirozených vztazích. Marné!

Mezi řádky čtu, že jste vynikající rodina, že se máte rádi, a fandím vám!

Moc děkuji! Je vidět, že každý máme své zkušenosti a podle mne je důležité nenechat se odradit a nenechat si vzít vlastní entuziasmus do věcí, do kterých bychom měli jinak chuť...ať se daří i Vám