To, že lidi umírají různě a nečekaně, víme. Já už dlouho neviděl žádnou mrtvolu, a to jsem v praze, a pak člověk má pocit, že tahle trudná pouť nikdy neskončí. Děs... Ale občas se dovídám, že někdo přece jen umřel! Sláva!, řeknu si, ještě abychom žili věčně, to byl byl dost prů.....švih. ..Ale vážně: zmínění pánové to prostě přeháněli se sportem, a díky tomu vypadli ze Země v plném zdraví a s plány v hlavě. To není špatné, někteří lidé - a jsou to hlavně babky - leží roky a roky v nějakých barákách, čekajíce na smrt jako mimina, ani chodit už nejsou schopny...to bych řekl, že je děs běs, ble. A k tomu osudu: říká se, že je předurčen. Nikdo to neví, pořád toho moc nevíme o naší biorobotické existence, baby.

Odpověď na položenou otázku závisí na tom, zda je člověk věřící či nevěřící. Pro věřícího je tou konečnou instancí Bůh, pro nevěřícího náhoda. Obě odpovědi lze samozřejmě dlouho rozvíjet, podle mne se však více nedovíme.

Řekl bych, že právě ten propagovaný "aktivní způsob života" byl příčinou jejich skonu. Před lety náš soused taky, vrátil se z pravidelného cyklotréninku a za hodinu jsme ho zachraňovali. Marně. Zástava srdce.

Ne každý organismus si nechá líbit sportovní týraní do vysokého věku. Viděli jste v mládí snad někdo své babičky a dědečky sportovat? Jezdit na kole, běhat, lézt na skály?

Sportování je prospěšné, ale musíte také umět odpočívat...

Osud.Pokud si budeme pravidelně čistit zuby 3 x denně, prolévat ledviny nejlepší horskou vodou, cvičit a trenovat srdce atd., to bohužel vůbec neznamená, že nezemřeme předčasně na rakovinu ledvin, či na infarkt.

Osud asi nikoliv, spíše genetické dědictví...