Živnostník v době krize (otevřený dopis politikům):

  Drazí pánové, vážené dámy, nikdy jsem si nepomyslel, že 20 let po úžasném záchvěvu národní pospolitosti a radosti ze vstupu mezi státy euroatlantické demokratické civilizace budu nucen sepsat tento text. Kažný z nás byl v té době plný očekávání. Každý z nás se chtěl podílet na tvorbě vyspělé svobodné společnosti s rovnými šancemi pro všechny. Každý z nás byl ochoten obětovat krev, pot i slzy.

Čas však trhnul oponou a ukázalo se, že ne všechno může býti jako v pohádkové knížce, kdy dobro vždy zvítězí nad zlem a všichni potom žijí spokojeně až do smrti. Podivoval jsem se nad vysokým výslužným a bohatými doživotními rentami pro estébácké kreatury, zaráželo mne vysoké procento bývalých členů KSČ ve vysokých politických, zastupitelských, soudních, policejních a dalších, pro chod státu důležitých, funkcích, velmi nedůvěřivě jsem hodnotil úspěchy akciových společností a s.r.o., které byly často založeny jen kvůli vysátí úvěrového účtu, jež vytvořil nomenklaturní kamarád v bance, nechápal jsem Havlovo: “Nejsme jako oni!” ani bezprecedentní tlak na tlustou čáru za minulostí.

Jistě. V porevoluční eufórii národ odkýval svým “hrdinům” vše. V zájmu poklidného řešení, bez přítomnosti soudce Lynche, bez násilí, bez krveprolití, bez sprostých slov, bez škaredých pohledů, bez unáhlených gest. Bezhlavě, bezmyšlenkovitě. Lidé opilí béčkovou elektronikou od západních sousedů, nahotinkami na novém TV programu, barevnými krabičkami v samoobsluhách a značkovým oblečením z Asie si často ani nebyli schopni všimnout podstatných událostí, které se stále kamuflovaly jako přechod od lži a nenávisti k pravdě a lásce.

Vše bych vám, drazí politici, odpustil. Přeci jen jsme si vybojovali svobody za bolševika neslýchané a nevídané. Můžeme cestovat kam chceme, poslouchat, sledovat i číst co máme rádi, můžeme vyjadřovat svoje názory aniž by nám kvůli nim za ranního kuropění na dveře zaklepali pánové s průkazem Státní bezpečnosti, nemusíme podplácet vedoucího zeleniny kvůli kilu mandarínek, nemusíme ohýbat hřbet kvůli doporučení místodržícího komunisty na cestu do Jugoslávie, popřípadě kvůli studiu na vysoké škole.

Ve své podstatě se máme určitě daleko lépe. Dnešní dvacátníci by dobu před svým narozením asi nedokázali pochopit. Přesto na mne poslední dobou padá splín. Tato společnost měla býti postavena na svobodných občanech, kteří chtějí pracovat a nečekají s otevřenými ústy na pečené holuby. Velké procento takto smýšlejících lidí se pokusilo založit živnost a pustilo se do boje. Ano, stovky tisíc obyčejných vašich spoluobčanů, dámy a pánové z politických výšin, kteří riskují dnes a denně vše co mají, aby zakusili alespoň na chvíli pocit nezávislosti a seberealizace.

Jak jsou tito lidé za svoji práci ohodnoceni? S prominutím, dámy a pánové, velmi, ale velmi špatně. Z levé strany politického spektra se na ně valí nadávky do podvodníků, zlodějů, tunelářů a zbohatlíků, kteří beztak všichni falšují daňová přiznání a neplatí do daňové kasičky všechno co by měli. Pánové z ČSSD a KSČM ve své nenávisti k “vykořisťovatelské” třídě zcela zapomínají, kdo stojí za opravdovými tunely, velkými podvody a největšími daňovými úniky v posametové historii. Určitě to není malý obchodník nebo instalatér z Dolní Lhoty. Jména velkých ryb jsou ve spisu Krakatice. Tento dokument však není zrovna vaším šálkem kávy, že?

Pravice se tváří, že by chtěla pomoci. Má spoustu povzbuzujících slov, vzletných frází, dobře míněných programových cílů, velkolepých europrojektů. Reálné výsledky však žádné. Vždy dostane přednost tzv. makroekonomické řešení. Jinými slovy, co je pod miliardu, je pod naše rozlišovací schopnosti. Firmička s pěti zaměstnanci je tak bezvýznamná, že její problémy jsou rovny jen bzukotu obtížného hmyzu.

Spojením obou těchto náhledů jste, vážení politici, dosáhli jediného. Živnostník je ohrožený druh. Nemám nyní na mysli tisíce nových oprávnění na zednické práce, podomní prodej čehokoliv a podobné činnosti, které jen maskují nově objevený Švarc-systém a zabarvují statistická čísla. Jde mi o malé soukromé nezávislé firmy s českým kapitálem. Víte jak žijí, jak se rozvíjejí, jak se dívají do budoucnosti? Víte kolik z nich pomalu končí, víte kolik z nich jede jen ze setrvačnosti, víte kolika lidem jste podnikání znechutili natolik, že již nemají fyzické, ale hlavně psychické síly k dalšímu každodennímu souboji s nočními můrami a nerovnými šancemi?

Jako zástupce živnostenského stavu vás tedy, dámy a pánové nahoře, žádám:

1. Daňovou amnestii, nebude to u každého 20 000 000,- jak odpouštěl Bohuslav Sobotka u jedné velké hotelové a.s., nemějte strach
2. Dejte nám alespoň pětileté daňové prázdniny na nový rozjezd, vidíte sami, že nechceme 10 roků jako u investičních pobídek některým nadnárodním korporacím
3. Pošlete nám za každého zaměstnance příspěvek 100 000,- Kč, už jste také posílali i více
4. Přispějte nám ze státního rozpočtu každému částkou alespoň 1 milión korun na sanaci důsledků hospodářské krize, to je přece bagatelní částka
5. Umožněte opravdovou legalizaci systému zaměstnávání pracovníků na ŽL, tak jak to normálně děláte se svými poradci a pomocníky, ušetříte nám na platbách pro OSSZ a ZP
6. Z fondů EU nám přispějte každému alespoň 50 000,- Euro, abychom mohli poznávat podnikatelské prostředí a jeho úspěchy v cizině, nějaký program jistě vymyslíme
7. Pokud jste pravicového zaměření, můžete ještě například lidem rozdat po 10 000,- nákupného u našich malých firem (pořád méně než 25 tisíců šrotovného), pokud jste levicového zaměření, uzákoňte nám živnostenské dávky v nouzi alespoň ve výši 5 000,- Kč měsíčně

Že jsem musel upadnout na hlavu? Proč? Vždyť takto uvažujete také. Bohužel však ne směrem k lidem, kteří jen nemají vlivné lobbisty, nekřičí co půl roku před Úřadem vlády a nemohou hrozit generální stávkou. Moje firma odvedla do státního rozpočtu po dobu své existence více jak 10 miliónů korun.Mám za to právo být člověkem s rovnou šancí? Nebo na mne bude stále pohlíženo jako na podvodnicko-zlodějský odpad, určený k totálnímu vysátí a následné likvidaci?

Po roce 1989 jsme chtěli přeci budovat společnost svobodných a soběstačných lidí, kteří rádi pomohou lidem v nouzi. Vaší politikou, pánové a dámy, jsme ale vybudovali společnost pro sociální parazity, kterou řídí pár vysmátých šedých eminencí, jejichž bohatství plyne z přerozdělování hromady peněz od daňových poplatníků.

Nechci malovat čerta na zeď. Mnou popsaných malých firem odhaduji na půl miliónu. Kdyby každá měla v průměru jen 3 zaměstnance, jedná se o 1 500 000 lidí. Když jim to tak totálně znechutíte, že se všichni přihlásí na Úřadech práce, co budete dělat? Kde jsou zdroje na jejich sociální dávky, jak zakryjete díru v rozpočtu po jejich odvodech? Budete stále spoléhat na jejich roztříštěnost, na jejich hrdost, která jim nedovolí žebrat u státních penězovodů, na jejich touhu po nezávislosti, či předstírat zájem v jednáních HK? Nebo už konečně jednou uděláte něco pro tyto lidi, kteří po vás nikdy nic nechtěli a jenom pracovali a platili? V době krize máte dobrou možnost vykompenzovat vaše přehmaty s nerovným přístupem a témeř likvidační politikou. Živnostníci již krev a pot obětovali. Zůstanou jim jen ty slzy?

                                                                               Váš

                                                                                                          Karel Kříž

Výběr nejzajímavějších článků na: http://pravyblog.blog.cz/