Zeman jako hromosvod všeho zlého?

Tak mám takový pocit, že společnost velkolepé oslavy 25. výročí Velké listopadové socialistické revoluce malinko „nevydejchala“. Část národa je nasraná, že už nemůžou, jako za zlatejch komunistů, používat svoje rudý knížky jako zástěrku vlastní neschopnosti a výtahu k moci a majetkům, které by vlastním umem nikdy jinak nezískali, druhé části vadí, že vlastně i když ty knížečky zahodili, vládnou dál v objetí se soudruhy z StB, třetí skupina je frustrovaná, že se na podstatě režimu nic nezměnilo a mocipáni s náma orají po bolševicku, byť s konzumní „demokratickou“ tváří.

Do toho všeho president přihodí kundy, zkurvený zákony a dědky milicionáře, kteří prý udělali  z masakru na Národní roku 1989 jen takovou lehčí, rekreačně demonstrační selanku. On tam byl, všechno znal, všechno viděl. Nebál se tehdy, nebojí se ani dnes.

Miloš Zeman si evidentně rochní v situacích, kdy dokáže do běla vytočit a do pozoru postavit novinářskou „žumpu“ a svoje oponenty z pražské „lumpenkavárny“. Provokuje cíleně, s poťouchlým úsměvem klauna, který se třese na potlesk a smích svého publika a rozčílení protivníků mu zřejmě velmi hladí zbytnělé ego.

Svého času to bylo „roztomilé“ a i novináři, jím označovaní jako póvl, často citovali mnohé „veselé“ zemanovské bonmoty a oceňovali jeho pohotovost či selskou inteligenci. Miloše popisovali jako neúplatného politika, otce novodobé sociálně demokratické politiky s jasnou vizí, který to, narozdíl od zlodějského mašinfíry, opravdu myslí upřímně. Ve svaté porevoluční trojici Havel – Klaus – Zeman zaujímal místo lidového hlasu náleven nižší cenové skupiny, politického proletáře opravdu poctivě pracujícího pro spodních deset miliónů.

Jenže i prognostik, velký „stratég“ Zeman není dokonalý. Jistě, stále můžeme najít v jeho prohlášeních zrnka skutečné pravdy, kupříkladu ohledně „zkurveného“ služebního zákona či budižkničemů a vyžírků kroužících kolem státních koryt a snad i, když si přestaneme hrát na pokrytecké hlídače čistoty projevu, pokud nazve kundami kundy, které si tak samy říkají. (Co Mirku Dušíne? Jasně, kurva!) Nicméně se mi jeví, že poslední dobou jeho velké JÁ předhonilo presidentův „zdravý“ úsudek.

Místo potřebné presidentské práce na uklidňování politické scény a sjednocování společnosti, jak ji deklaroval při svém nástupu, presentuje se poslední dobou již jen pubertálně opileckými výstřiky trapnosti na upoutání pozornosti. V nich pak, bohužel, zaniká i ta potřebná složka nazývání skutečností pravým jménem, kterého se přesto i tak sem tam dopustí. Jenže mediální svět, a tím pádem ani těch spodních deset miliónů, si nemá šanci podstaty projevů všimnout, neboť musí řešit, zdali se kunda říká nebo neříká.

Nechci se tedy presidenta Zemana nijak zastávat. Jednak se mi nelíbí lezení do zadnice generálům KGB ani čínským komunistům, ani jeho socialistické vize řízení společnosti, ale bral jsem jej (a snad i ještě beru) jako to lepší mezi levicovou partou sociálních inženýrů. Proto si myslím, že pokud si jej společnost vybrala jako hromosvod všeho zla a začala po něm házet vejce, není to tak úplně dokonalé vyhodnocení současné situace. Miloš Zeman není pro ČR současnosti ani zdaleka tím největším nebezpečím, ani jediným pravým důvodem neutěšené reality. Ty musíme hledat i jinde.

Kde? Podívejme se například na různé kobliháře, kteří jsou zděšení z předlistopadových praktik KSČ a StB, na celoživotní novodobé politické parazity, kteří obratně převzali rétoriku a praktiky nomenklaturních bolševiků, na národohospodářské plánovače šťastných zítřků, kteří hledají bohatství a prosperitu v přerozdělování nakradených peněz či na jejich politruky a zákulisní loutkovodiče.

Zeman je v tomto alespoň čitelný. Je škoda, že klesá na samé dno a chová se jako rozmazlený spratek, kterého na pískovišti nechtějí všichni poslouchat, když on sám se poslouchá tak hrozně rád. A ještě větší škoda je, že po rozkopání báboviček se snaží slabošsky utíkat pod máminy sukně jako když jeho úřad žaluje o zásahu německého presidenta vajíčkem do spánku a ten se diví, že tak nazývají kousek skořápky, který mu přistál na kabátě. To je možná ona podstata věci a důvod proč by měl nakonec přeci jen skončit co nejdříve. Absolutní ztráta sebereflexe a kontaktu s realitou.

I přes to si myslím, že hlasitá vajíčková show na Albertově nebyla naprosto dokonalou ukázkou demokratického nadhledu a prozíravosti. Zeman sice sklidil setbu své zupácké egoistické povýšenosti, ale terče by se měly hledat i jinde a zbraně by měly harašit ve větší míře. Nikoliv však ve větší dávce létajících pukavců, ale ve větší dávce společenské inteligence.

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související články:

Lišák Zeman, aneb pravdě a lásce teče do bot

Zemanova stabilizace

Kurva, Miloši, „gutntág“!