Zastupitel lidový – za pár kaček vyhoví

  Nejtěžší období tohoto zvláštního živočišného druhu bývá před volbami do zastupitelských orgánů. S čerstvě nablýskaným peřím ve stranických barvách objíždí na všech možných dopravních prostředcích kdejakou vesnici, lidovou veselici, rozhlasovou či televizní debatu, ti největší zoufalci dokonce pěšky korzují mezi prostým lidem. Jak dobyvatel neznámých území pak rozdává cinkrlátka, pochutiny a barevné obrázky, ve snaze zajistit si náklonnost domorodých obyvatel. Nejbojovnější alfa samci pak bývají obklopeni suitou nažehlených podržtašků, estrádních umělců, mladinkých, lehce oděných, slepiček a černěobrýlených svalovců.

Práce ...  

Ó jak nerad musí toto martýrium jednou za čas podstupovat. Znovu slibovat vše, co už dříve slíbil, odpovídat na protivné otázky, proč své sliby nesplnil, usmívat se jak debil na všechny strany, potřásat si rukama s kdejakým bezdomovcem, milovat svoji ženu a rodinu, tančit na náměstí s každou starou matrónou, krčit se na sedadle vlaku nebo autobusu místo svého nového Mercedesu, hrát si na skromného, chudého, neúplatného a ještě být pořád ve střehu, aby nějaký šťoural neodhalil jeho pravou tvář.

Navíc těch peněz, co to stojí! Štáby poradců, počítačově přikrášlené obrázky, kde vypadá jak před dvaceti lety a třiceti kily, na každém nároží, stovky várnic volebních gulášků, hektolitry piva a kořalky na povzbuzení zapšklých voličů, honoráře kdejakému šmírakovi, co doplní jeho z prstu vycucané bláboly o ráji na zemi pod jeho vedením nějakou hospodskou odrhovačkou nebo “duchaplným” vtípkem.

Konečně dobojováno. Vítězem je každý, kdo zasedne v jakékoliv lidově zastupitelské lavici. Rázem jsou zapomenuty volební programy, nemožné spolupráce s jinak zabarvenými nepřátelskými válečníky, stovky vyřčených slibů a slíbených pomocí. Začíná snášení na vlastní hnízdo.

Je třeba vyhojit rány z předvolebních klání. Hlavním úkolem je získat funkci. Každý zastupitel lidu chce být něčeho předsedou, místopředsedou, tajemníkem nebo alespoň členem komise, výboru, podvýboru, rady obyčejné, popřípadě rady dozorčí. Tedy býti u lizu ! Sehnat místečko, kde se rozdělují penízky vybrané od daňových poplatníků, kterým musel několik měsíců lézt do zadnic. To mají za to ! Kašpárka jim dělám a nic bych z toho neměl ? Svatá prostoto !

Tedy je třeba vybírat daně. Pod pláštíkem jejich snižování je hlavně plíživě zvyšovat. Znepřehlednit systém tak, aby si to nikdo neodvážil a nedokázal spočítat. Otevřít penězovod do státní pokladny na maximum možného. Prosťáčkům zavřít papule porodným a pastelkovným. Heslem dne je přerozdělování a tak se musí kasa plnit ať to stojí, co to stojí. Čím větší hromada na různé dotace, podpory, granty a státní zakázky, tím více může ukápnout do vlastního hnízdečka. Jak jednoduché a účinné !

Nyní konečně nastává odbobí nerušeného chrochtání.

“Že tamta stavbička je předražená o pár miliónků, jóó pane novináři, to my nesmíme prozrazovat po vzájemné dohodě s druhou stranou podrobnosti smlouvy, ale věřte, že nabídka byla výhodná (hlavně pro zastupitele).

Že losování nabídek na vykonání státní zakázky trvalo tak dlouho než jsme nahmatali to správnou firmu, jóó pane novináři, je snad nějaký zákon, který ukládá jak dlouho to má trvat, vše je přeci v pořádku a dle zákona, tak co ?

Že jsme dopustili nakoupení nějakého zařízení, které se běžně dá pořídídit za polovinu ceny, jóó to víte, my jsme vycházeli z našich poznatků (kolik nám dodavatel strčí do kapsy) a dle našeho nejlepšího svědomí, navíc nám naši právníci nedoporučili podávat žádné další informace.

Že mám jako asistentku za velkej balík zaměstnanou svoji milenku, (manželku, sestru, neteř, tetu, maminku, babičku), jóó to víte, je to odbornice a lepší neznám (u milenek, hlavně v posteli).

Že mám tři baráky, dvě chaty, pět automobilů, pozemky na lukrativních místech, podíly v poradenských firmách svýho strejdy, co mu platíme půl mega měsíčně za nějaký slátaniny z peněz našeho úřadu, jóó to víte pane novináři, něco jsem zdědil, něco našel v krabici od bot, co tam táta vysypával drobný, manželka vydělává hroznej balík na prodeji kosmetiky, synkovi je sice jen něco málo nad dvacet, študuje, ale je hrozně výkonej a umí nahrabat škváry víc než já, no a taky strejda občas něco přinese v igelitce. Taky si všiměte, že nic není napsaného jenom na mě, to je rodiný majetek. Já sám jsem chudák pane, ani na městskou hromadnou dopravu mi nezbývá !”

“Vždyť si to vemte, pane novináři, poslanecké platy jsme si nezvedli ani nepamatuju, musíme makat jak černý za upocenejch 45 klacků čistýho, to má každej taxikář za tejden, ještě, že máme alespoň ty nezdaněný prebendy na telefónek, šaty, sekretářky a tak. Taky nám to lidi furt závidí, že prej to nikde jinde není myslitelný, ale dyť jsme jim nechali stravenky, tak co by chtěli, ne? No řeknu vám, že nebejt těch dvou výborů, předsedování komise, která byla vytvořená ani nevím na co, protože jsem se tam ještě nedostal a toho místečka v dozorčí radě ČEZu, tak jsem úplnej žebrák. Chtělo by to zase nějaký Grippeny, nebo privatizačku velký banky, abych tady nelovil furt jen čudly.”

Kdo by takového výkonného zastupitele lidového nepolitoval. Celé dny sedí na špatně čalouněné židli až si málem hemeroidy užene, na čečulkách prstů má mozoly od hraní pasiánsu na novém notebooku, pročítání denního tisku mu také nejednu psychickou újmu přidá, poslanecká kantýna zdražila whisky o 50 haléřů a jen se objeví na chodbě, hned kolem houf novinářů, kteří by snad kritizovat jeho záslužnou práci chtěli. Tak sem tam urazit opozičního protivníka, slíbit čas od času nějakou pitomost, na kterou se potom nenajdou peníze a hlavně poukazovat na to, že ostatní to dělají špatně, jen kdyby on byl u vesla, potom by bylo lépe a radostněji.

Pochopte tedy prostí lidé zastupitele lidového a zapište jej do knihy ohrožených druhů, neb jeho životnost je krátká a omezená. Nechtějte po něm rozumné zákony, poctivé přiznání pravdy a kvalitní výkon státní správy. Vždyť volební období uplyne jak voda a on zase bude muset peříčka natřásat v potupném kostýmu kašpárka.