Volební hypermarket ČSSD: Sliby ve slevě !

  “Vítězství za jakoukoliv cenu!” je dobře zakamuflovaným hlavním volebním heslem prvního socialisty, vyšší mocí osvíceného, Jiřího Paroubka, řečeného vždy druhý. Panika, která jej se stále se blížícím datem občanského rozhodování zachvátila je vidět na každém jeho slově, gestu i pohledu. Jednomu by jej bylo až líto.

Přes neustále používaná silácká slovní spojení je zcela evidentní, že svoji roli tvrďáka Rokko nezvládá a hraje vabank. Dobře ví, že jeho partaj, odstavená za jeho vedení téměř ode všech koryt, potřebuje blahodárnou injekci moci. Je jedno, že by to mohlo být jen pár senátorských křesel a komunálních hejtmanských židlí, Paroubek potřebuje svoje stádečko konečně přesvědčit, že jeho, Zaorálkova, Ráthova a Tvrdíkova kampaň negace každého pšouku ODS je přesně ta správná cesta ke státní pokladně, která jim zaručí poklidné živobytí na nadcházejících pár let.

Nervózní socani, pošilhávající po bájných akciích křišťálového Stanislava, chtějí za svoji oddanost myšlence sociálního státu a okrádání nechutných zbohatlíků, vydělávajících prací více než životní minimum, také nějakou dávku. A to pokud možno okamžitě. Někteří převzali rétoriku výše zmíněných pánů, někteří natočili své slechy směrem k chaloupce na Vysočině, někteří zatím vyčkávají. Je však nad slunce jasné, že další prohrané volby již současné vedení oranžových softkomunistů těžko ustojí.

Tvrdíkova volební kumpanie tedy dostala absolutoruim pro nejdražší, nejbombastičtější a nejfamóznější kampaň borců z Lidového domu v historii. Dovoleno je naprosto všechno. Koordinace s profesionální agenturou ze země, která chce u nás postavit nenáviděný radar, uplácení hvězdiček showbyznysu, bruslení s Jirkou Šlégrem, zvaným Guma (asi proto si s Jardou T. tak rozumí), zaplacení osmdesáti mobilních týmů, jejich dodávek, autobusů s ordinací, 1 500 bilboardů, 1 000 000 růží. Socialistický volič musí dosáhnout orgasmu i kdyby nechtěl.

Ústředním mottem celé estrády pak má být “Program naděje”, který v podstatě není nic jiného než zrušení všech reformních kroků současné vlády a návrat ke stavu před parlamentními volbami 2006, kdy socani rozhazovali na všechny strany, aby jim za nehty zůstalo tu pár kaček na kakaové boby, tu na apartmánek na Floridě, či nějakých pět na stole v českých. Že přitom zadlužili každého občana naší vlasti částkou téměř 100 000,- Kč jim samozřejmě nevadí, neboť choutky všech levicových vládců bývají vždy ukojeny na úkor prožrané budoucnosti, ale alarmujícím vzkazem pro všechny rozumné voliče by mělo být prohlášení vrchního sexymozku oranžových, kterým omlouval možnost budoucího státního bankrotu slovy: “Dluhy se přece neplatí !”

Současné vedení ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem má tedy nůž na krku a dobře to ví. Proto asi budeme svědky volební kampaně, která překoná i ten nejhorší možný scénář, jaký bychom si byli schopni představit. Tvrdík raději ani neodpovídá na otázku kolik to všechno bude stát, protože i průměrně inteligentní jedinec by musel při vyčíslení všech nákladů výrazně zdvihnout obočí. Odhady se pohybují mezi 150 až 200 milióny Kč. Samojediný Jiří pravil, že jsou to peníze ze státních příspěvků. Moudrý člověk si dopočítá náklady na chod strany, počet hlasů v posledních volbách, dluhy a ostatní plusy i mínusy partajního rozpočtu a vychází tady paralela se známým bytem na Barrandově. Nicméně takovouto “malicherností” se asi volič ČSSD ani nebude zabývat. Ten čeká na krev. A to samozřejmě nejlépe modrou.

To je totiž jediná podstata existence bolševického klonu “vznešeně” nazývaného Česká strana sociálně demokratická. Na populistické demagogické mlácení prázdné slámy o sociálně spravedlivém beztřídním ráji na zemi by stačila KSČM. Ta však kvůli svému již jednou praktikovanému experimentu v letech 1948 – 1989, kdy ukázala jak se tyto fráze zavádějí do praxe pomocí tisíců mrtvých, koncentračních táborů, teroru státní policie a internacionální pomoci “rudého bratra z východu”, nemůže zase tolik vyskakovat, neboť přeci jen ještě žije spousta pamětníků. Ortodoxním komančům stačí teplá místa v parlamentu a občasný pokřik na 1. máje, či výročí VŘSR. Na otevřený boj s třídním nepřítelem zůstala tedy ČSSD.

Rétorika je stejná, oranžové provedení má však formu reklamní megakampaně nějakého super-giga-marketu. Zřejmě mají US poradci jeden “mustr” na všechno a skorogenerál Tvrdík to neprokoukl. Důležitá však je drtivá porážka úhlavního nepřítele a s tím spojené naplnění vysychajících mocenských korýtek socialistických vůdců. Proto tedy: “Již vzhůru psanci této země!”

SLIBY V AKCI !

* NE americkému imperialistickému radaru !

(... co na tom, že jsme jej dříve chtěli, předseda myslel jen nějaký malý radáreček, ale to víte to veřejné mínění je maší modlou ...)

* NE poplatkům ve zdravotnictví !

( ... co na tom, že i náš hlavní zdravotník dříve chtěl 200,- Kč za návštěvu lékaře, vše zapomenuto, my vám ty prachy sebereme jinak ...)

* NE školnému !

( ... co na tom, že i náš hlavní pedagog se prořekl, že nějaké by mohlo být, rychle jsme jej umlčeli, aby ti pomalejší studenti nepropadli panice ...)

* NE zvyšování daní !

( ... no tak to nám asi neuvěří ani Lojza z Hornídolní, ale máme svého mistra imaginace a zasazování do reálných rámců - oblíbeného Bohuška Sobotku ...)

* NE Topolánkovi a jeho poskokům !

( .... a to hlavně, za chvilku nám dojde “keš”, jestli to Jirkovi s Jardou nevyjde teď, budeme asi muset udělat další slučovací sjezd s KSČ(M) nebo prodat Liďák ... )

Tolik volební hypermarket ČSSD. Ono u ostatních to není o mnoho lepší, ale nikdo se alespoň nechová jako zatím vždy poražený Jiří Paroubek jehož každá druhá věta zní: “Až vyhrajeme volby ...” Směšné. A koho budete volit vy?

Volební anketa: hlasujte zde.

Výběr nejzajímavějších článků na: http://pravyblog.blog.cz/