Volby jako kšeft

Slovo kšeft má dva základní významy. Obchod a čachry, tedy nepoctivé jednání. V probíhající české volební kampani se tyto významy primárně spojily v jeden – nepoctivý obchod s místy na kandidátkách. Pokud se s odstupem nezávislého, partajními politbyry neokovaného voliče na ten mumraj díváte, musí vám nutně naše politická scéna připomínat zběsilý běh poplašených slepic za nejjistějším “flusem”.

Miroslav Kemel

Ono je to samozřejmě celkem pochopitelné. Vylekaní matadoři parlamentních kantýn, kouzelníci s funkcemi, náhradami, příplatky či obálkami, upocení kováři poslaneckých piklí, zákulisní hráči korupčního lobbingu a nakonec také nervózní dlužníci hypotečních bank či leasingových společností si po dlouhých měsících klidné pastvy u státních krmelců těžko představují “normální” život, který svojí údernickou prací nad zákony této země připravili pro “obyčejný plebs”, živící se produktivní prací mimo zastupitelský sektor.

Jistě, spousta z nich skončí na teplém, “nepostradatelném” místečku byrokratické mašinérie, v dozorčí radě státního molochu či jako “podnikatel – poradce”, inkasující erární kačky za soudružské rady bývalému kolegovi, neboť i strana dovede svoje pěšáky odměnit. Avšak toto platí pouze pro partaje v reklamní politické kampani úspěšné a navíc, poslanecké koryto je přeci jen o třídu výš díky Haškově teorii funkcí a oblíbené, často nutně potřebné, imunitě.

Tak se rozhořel lítý boj. Nikoliv mezi stranami, ty mají svých problémů dost, nikoliv mezi politickými idejemi, na to už se nehraje dávno, nikoliv mezi kvalitou a pilováním volebních programů, ty stejně nikdo nečte, nikoliv mezi vizemi o racionální a prosperující budoucnosti, to se smázne reklamními slogany kolovrátkových politruků, nikoliv mezi jasně definovanými tezemi o nutných opatřeních a zásadních změnách v bankrotové spirále společnosti, na to je jasný recept v podobě zvyšování daní, nikoliv mezi postupy řešení vzájemného soužití majority a etnických či náboženských minorit, které hrozí velkým třeskem, to se vyřeší navýšením počtu policajtů, ale onen lítý boj se vede jedině o peníze. O peníze ze státního penězovodu, které mohou partaje a jejich ovečky získat díky volebnímu úspěchu.

Tento způsob demokracie, zdá se mi býti poněkud nešťastným. Politika přeměněná v klientelistické kšefty se vším. S charaktery, se svědomím, s hloupostí, se strachem, se ctí i hrdostí. Nic nemá cenu, která by se rovnala poslaneckému křeslu. Poslanec je tak na žebříčku popularity zaměstnání na nejspodnějších příčkách roven rozdavačkám toaletního papíru (nic proti nim). Proč? Právě pro tento parazitický způsob života, kterého navíc dosahuje popřením veškerých morálních i tradičních společenských hodnot, když se jako naolejovaný kolík souká do řitních otvorů všehoschopných mocných a cestou ještě klidně podrazí nohy všem svým dřívějším přátelům a známým.

Jsme tedy svědky trestních oznámení na sestavování pořadníků na erární koryta v podání ČSSD, mafiánského nasazení vybraných partajkmotrů SPOZ, vulgárních hádek ODS či nakupování tváří ANOfertem. Zoufalci, kteří větří totální kolaps svých poslaneckých akcií se pak klidně sdružují do “bloku proti socialismu” pod vedením SUPR dominy, kandidátky KSČM na presidentku či hledají záchranné stéblo naděje na další pokračování erární hostiny v možnosti “spolupráce” s nově volitelnými subjekty. Jen se, proboha, neocitnout mimo rozdělovník státních financí! Kdo chvíli stál, stojí od erárních pastvin opodál!

Můžeme se potom divit, že tento způsob klientelistické politiky, postavený jen na získání mandátu a výhod s tím spojených, postavený jen na diktátu moci a vlivu na přerozdělování peněz daňových poplatníků generuje jen a jen staronové problémy socialistické ekonomiky, marxistické dialektiky a bolševické praxe kádrů z kvádrů.

Případy jako je zlodějské spolčení kolem Davida Rátha, plamenného parlamentního řečníka proti korupci, nebo pana čistého Petra Nečase, který podobně deklarovaný protikorupční boj vedl hlavně na výplatní pásce své konkubíny, jsou pak jen důsledkem této politické žumpy, tohoto pseudodemokratického podvodu na voliče. Přesto se stále mezi námi najdou lidé, kteří mají neotřesitelnou víru, že panu doktorovi někdo vyměnil krabici s vínem, či milému Péťovi a jeho partě zavařila prokurátorská mafie řízená z Moskvy. Je z tohoto bludného kruhu vůbec cesta ven?

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.